Jak jinak nazvat počasí druhého listopadového víkendu, než extrémní, kdy se průměrná denní teplota pohybovala až o 10 °C nad dlouhodobým teplotním normálem a odpolední teploty se zastavovaly až na 20 °C?! V sobotu 13. listopadu byla nejvyšší teplota naměřena v Českých Budějovicích 19,4 °C, v neděli v Praze-Karlově neuvěřitelných 21,2 °C. Není divu, že padalo tolik teplotních rekordů – v sobotu jsem jich napočítala 25, v neděli 10. Za zmínku stojí nejen stáří teplotních rekordů (v sobotu padl 144 letý teplotní rekord v pražském Klementinu, v neděli 84 let starý), ale zejména nárůst nových teplot a rekordů pro jenotlivé stanice – například v Plzni o 6,9 °C, na Přimdě o 6 °C. Za zmínku stojí i velké rozdíly víkendových teplot po ránu – v sobotu nejnižší ranní teplota v Praze-Karlově klesla jen na 15,4 °C, v neděli k 10 °C, naopak na Prachaticku ve Volarech teplota vzduchu klesla k -1,1 °C.
Extrémně vysoké teploty, které odpovídaly zářijovým průměrům, přineslo teplé jihozápadní až jižní proudění do střední Evropy, stejně tak jako v jednotlivých letech, které doposud držely teplotní rekordy pro 13. a 14. listopad (hlavně roky 1926 a 1996).
Takové listopadové počasí bych si nechala líbit i nadále, rekordům ale prozatím odzvonilo a od úterý raději všude noste deštníky s sebou:-).
V každém kalendářním roce meteorologa je několik dnů, kdy pravidelně přichází dotazy na počasí, které jsou jednoznačně spjaty s pranostikou pro daný den. V podstatě dotaz zní, zda se letos pranostika vyplní. V červnu je to Medard, v červenci sv. Anna, v prosinci předvánoční obleva a v listopadu sv. Martin. No a protože je listopad, nemůžu se dnes věnovat ničemu jinému, než právě Svatomartinské pranostice.
Často přitom upozorňuji, že velká část pranostik, které dnes známe a používáme, vznikla v jiném geografickém prostředí, například v Itálii, a byla pouze přeložena do čestiny, nebo jsou naopak tak staré, že vznikaly v jiných klimatických podmínkách než jsou ty dnešní. V obou případech to znamená, že takové pranostiky vlastně ani nemohou platit a být spolehlivé. O tom, jak je stará pranostika o sv. Martinovi a jak vlastně vznikla jsem se pokusila něco málo vyhledat. Následuje tedy krátký exkurz z meteorologie do historie. Sv. Martin se narodil počátkem 4. století v římské provincií Panonia (v dnešním Maďarsku) a v 15. letech se dal do armády k jezdectvu. Legenda praví, že jednou za jízdy na bílém koni obdaroval žebráka třesoucího se zimou půlkou svého pláště. Noc potom se mu ve snu zjevil Ježíš Kristus a svatý Martin se nechal pokřtít a posléze se stal biskupem ve francouzské Tours.
Uvedená legenda se tedy velmi jasně zrcadlí v naší pranostice, která zřejmě vznikla opravdu na základě pozorování výskytu prvního sněžení v nížinách o tomto datu. Ostatně pranostika - na sv. Martina bývá bílá peřina, říká totéž.
Těžko říct, kdy tato pranostika přesně vznikla. Co se mi podařilo dohledat je její verze uvedená F.L. Čelakovským “sv. Martin přijíždí na bílé brůně”. Co to je brůna, jsem si musela najít:-). Je to druh koně, který může mít i bílou srst. Každopádně lze tedy předpokládat, že původ spadá do období, které bylo o něco chladnější než dnešní klima, tedy na konec 18. nebo 19. století. Dnes se na sv. Martina sníh objevuje nikoli v nížinách, ale spíše v horských oblastech, zatímco v nížinách si na něj musíme počkat většinou na konec listopadu.
Nebudeme-li počítat loňskou říjnovou kalamitu, potom poslední sněžení na sv. Martina bylo v nížinách v roce 2007. Letos bude na sv. Martina sněžit pouze na horách. V nížinách vám doporučuji obrátit se k jiné svatomartinské tradici, mladé červené víno a husu.