Minulý týden se v Amsterdamu konal 8th Annual Meeting of the European Meteorological Society (EMS) a 7th European Conference on Applied Climatology (ECAC). Přeloženo do češtiny: v Holandsku se sešlo spoustu vědců, úředníků, meteorologů, klimatologů, studentů, vysokoškolských profesorů, managerů atd., kteří přednášeli, propagovali, vysvětlovali, přesvědčovali, někteří se i chlubili... ale všechno se točilo kolem meteorologie a klimatologie. Pro mě takový malý ráj na zemi!

Taky jsem na přednáškách seděla od rána do večera, jako přikovaná. Musím se přiznat, že jsem nejvíce času trávila na přednáškách o klimatické změně, jejích scénářích, trendů, variabilitě a sledování. Jednak jich bylo zdaleka nejvíc, a také, když občas chodím chatovat o počasí, vždycky se pár otázek ke klimatické změně objeví. Ne, že bych po absolvovaných přednáškách byla odbornicí na klimatickou změnu, ale klimatická změna je prostě “in” i (nebo snad hlavně) ve vědeckých kruzích. A abych pravdu řekla, dost mě překvapil alarmismus předpokládající zdrcující dopady už za 30 let. No, ale snad to nebude tak “horké”.

Druhá sekce, kterou jsem se zájmem sledovala, byla sekce sezónních předpovědí. Mimochodem další evergreen v dotazech čtenářů, novinářů i známých. Hodně mě zaujaly příspěvky anglických vědců, ať už Hadley Centra Metoffice nebo Univerzity v Liverpoolu, zabývající se uplatněním sezónních předpovědních modelů pro území Evropy. Dozvěděla jsem se například, že sezónní model ECMWF uspěl v předpovědi extrémně horkého léta 2003 a že model má na 2 měsíce podobnou úspěšnost jako předpověď na 16 dnů dopředu. Upřímně řečeno, předpověď na 16 dní moc úspěšná zatím není a příklady, kdy model sezónní předpověď netrefil by se taky našly. Důležitý je ale optimismus jeho autorů, připadá mi, že v meteorologii je to ten hlavní hnací motor vývoje a pokroku. Ostatně jako vlastně ve všem.

Přeji Vám hodně optimismu, hlavně teď se zkracujícími se dny a klesající teplotou.

P.S.: A mimochodem, příští rok se těším do Toulouse.