Za několik hodin poslanci rozhodnou o výsledné podobě chráněného účtu. O co vlastně jde? Mnoho lidí mi nevěřilo, že nezabavitelné příjmy u nás doposud nejsou chráněny před exekucí. Rozdíly mezi „Sněmovní“ a „Senátní“ verzí pak mohou být ještě méně pochopitelné.

Zjednodušeně máme v Česku tři typy exekucí. Zabavení peněz na účtu, srážky z příjmů a prodej movitých a nemovitých věcí. Pokud má dlužník exekuci na příjem, jsou mu peníze strhávány dle zákona. Část příjmu putuje na účet exekutora a zbylá, tzv. „nezabavitelná část“ je vyplacena dlužníkovi. Pokud si ale dlužník nechává tyto peníze posílat na účet, tam mu tyto nezabavitelné prostředky zabavuje exekutor v plné výši. Nejde o zvůli exekutora, ale o absurditu zákona. Ve výsledku se snaží statisíce dlužníků dostat k penězům jinak, ať již hotově, přes složenku, nebo zasíláním příjmu na cizí účet. Proto je nezbytné po 20 letech přijmout chráněný účet, kam si dlužník bude moci nechávat posílat nezabavitelné peníze. Vydělají na tom všichni, zaměstnavatelé budou mít snazší proces, dlužníci budou moci platit služby bezhotovostně a pravidelně.

Záměr je jasný už mnoho let, ale jednotlivé pokusy opakovaně selhaly na detailech. V čem je tedy rozdíl mezi Sněmovní a Senátní verzí? Rozdíly lze shrnout v následujících okruzích:

1. Zřízení účtu: Podmínkou zřízení chráněného účtu ve Sněmovní verzi je existence běžného účtu postiženého exekucí. Ten ale statisíce dlužníků nemají a při zřizování tak budou muset nejprve založit běžný účet a následně čekat, někdy i měsíce, než jim bude účet exekutorem zablokován. V Senátní verzi stačí ke zřízení chráněného účtu prokázat, že je vůči vám vedena exekuce.

2. Zasílání plateb na chráněný účet: Ve Sněmovní verzi musí dlužník absolvovat složitý proces u každé jednotlivé platby, která má být na účet vpuštěna. Ať již jde o sociální dávku, podporu v nezaměstnanosti, příjem, výživné. Dlužník nejprve požádá exekutora, ten by měl v přiměřených lhůtách vše vykomunikovat s plátcem příjmu a následně s bankou. Exekutor si vyžádá potvrzení od plátce příjmu, že budou peníze zasílány na běžný účet. Od tohoto momentu, bez ohledu na to kdy bude chráněný účet nakonec zřízen, musí plátce peníze posílat na zablokovaný účet. Exekutorovi tak bude stačit nepatrně protáhnout lhůty a tyto peníze může postihnout. Kdo se někdy pokoušel komunikovat se svým exekutorem ví své o exekutorově ochotě. Naproti tomu v Senátní verzi dá dlužník plátci příjmu číslo chráněného účtu a peníze tam jsou zasílány okamžitě. Je pak na exekutorovi, aby kontroloval, zda na účet nechodí neoprávněné příjmy, na což má lhůtu 6 měsíců, po jejímž uplynutí jsou tyto prostředky již nepostižitelné. Pokud si těchto prostředků exekutor včas všimne a dlužník jejich oprávněnost do 30 dní uspokojivě nevysvětlí, budou mu tyto prostředky z účtu exekutorem zabaveny, čímž celý postih končí.

Pokud dlužník změní zaměstnání, nebo zaměstnavatel či plátce výživného odchozí účet, musí dlužník pokaždé absolvovat složitou proceduru s exekutorem znovu. Pokud bude chtít dělat například exmanžel naschvály, vydělá na tom právě exekutor.

Nepochybuji, že za oběma verzemi je dobrá vůle pomoci dlužníkům. Předkladateli „Sněmovní verze“ jsou poslanci Valachová a Nacher, Za „Senátní verzí“ stojí poslanec Výborný a spol. společně s předkládajícími senátory. Zatímco Sněmovní verzi podporuje Ministerstvo spravedlnosti, Senátní verzi zas Ministerstvo financí. Na tvorbě Senátní verze jsme se za Člověka v tísni v koordinaci s Charitou, Rubikonem a Radkem Háblem intenzivně podíleli. Přesto při zuřivé obhajobě Sněmovní verze zaznívají teze, že za Senátní verzí stojí jakési predátorské finanční skupiny, nebo že je to celé režírované Českou bankovní asociací. Jsem si přitom jistý, že tato obvinění jsou nepravdivá. Ostatně podpora všech relevantních NNO, které ročně s dluhy pomáhají desítkám tisíc lidí, mluví za vše.