Analogový trojský kůň?
Blog Nekamenujte analogový smažák z pera pana Havla mě při pondělku zvedl ze židle. Oceňuji komentáře mnoha diskutujících, kteří trefili hřebík na hlavičku, ale nedá mi, abych se nevyjádřila.
Pan Havel sám píše, že podle vyhlášky je sýr výrobek z mléka a mléčného tuku. To u analogu splněno není, to uznává i tento potravinářský analytik. Takže nenazveme-li to podvodem na spotřebiteli, jde o minimálně legislativně přesnější klamání spotřebitele. Připočtu-li k tomu účtovanou cenu „opravdického“ sýra a přidám k tomu podnikatelovu systematičnost, pak se to opravdu blíží k podvodu, ať si říká kdo chce, co chce. Tvrzení o tom, že dát si v uváděném případě analog místo poctivého sýra je prý pozitivní krok k vlastnímu zdraví, je nesmysl. Především oba výrobky jsou smažené, což našemu žaludku a dalším orgánům neprospívá ani v jednom případě. A - tenhle argument - už tu také někdo použil -, ne vše, co se za zdravé vydává, také zdravé je. Ne všechny rostlinné tuky našemu zdraví prospívají. Mléko, máslo a sýry se po dlouhých diskuzích o jejich škodlivosti zase dočkaly renesance a pro zdravého člověka jsou velmi prospěšnou součástí jídelníčku. A ten, kdo se vyhýbá mléčným tukům se jistě vyhýbá právě úpravě smažením (a to nemluvím o tom, jak „často“ se v některých hospodách vyměňuje tuk na tenhle proces určený).
Je faktem, že trh se zaplňuje výrobky, kde jsou původní suroviny nahrazované mnoha levnějšími a potraviny jsou pro to bohužel zářným příkladem. Byla jsem v šoku, když jsem se nedávno dozvěděla recepturu gothajského salámu, podle které se vyráběla od 1. ledna 1989 jedna tuna tohoto oblíbeného masného výrobku – 290 kilo zadního hovězího, 290 kilo libového vepřového, 55 kg tučného vepřového, 350 kg sádla na špíček a 60 kg vody. Podle vyhlášky č. 264/2003 Sb., tedy současné, musí mít gothaj minimálně 40 % masa a může mít maximálně 40 % tuku. Kvalita masa (tedy jeho druh, jako v té původní ČSN) se ve vyhlášce už neurčuje.
Je strašně smutné, že po 19 letech demokracie a širokých možností pro výrobce se na kvalitní salám tohoto typu dá jen vzpomínat.
Jmenovatel je v obou případech stejný – tlak na co nejnižší náklady a snaha o co nejvyšší zisk. Takže ještě poslední informaci: diskutujeme o drahých sýrech a tlaku výrobců mléka na zvýšení výkupních cen. V roce 1997 byla, (jak uvádí Potravinářský zpravodaj ve svém prvním letošním čísle) průměrná marže obchodních řetězců u mléka 12,7 procenta a v září loňského roku 25 procent… A to se ještě některé nemléčné výrobky tváří jako mléčné, o dalších náhražkách pro tentokrát pomlčím.
Souhlasím s mnoha diskutujícími pod výše zmíněným blogem a doufám, že panu Havlovi někde nabídnou nakládané špekáčky. Ty mají tu nevýhodu, že je neopékáte na ohni,takže hned nepoznáte, zda jsou z drůbežího separátu nebo z masa, jsou prostě nakládané. A že mu naúčtují za ten šmejd, (který se v hypermarketu prodává za 29 kg/kilo) takovou cenu, jako by se jednalo o vynikající masný výrobek vyhlášeného řezníka aspoň za 79 Kč/kilo.
Dobrou chuť!
Pan Havel sám píše, že podle vyhlášky je sýr výrobek z mléka a mléčného tuku. To u analogu splněno není, to uznává i tento potravinářský analytik. Takže nenazveme-li to podvodem na spotřebiteli, jde o minimálně legislativně přesnější klamání spotřebitele. Připočtu-li k tomu účtovanou cenu „opravdického“ sýra a přidám k tomu podnikatelovu systematičnost, pak se to opravdu blíží k podvodu, ať si říká kdo chce, co chce. Tvrzení o tom, že dát si v uváděném případě analog místo poctivého sýra je prý pozitivní krok k vlastnímu zdraví, je nesmysl. Především oba výrobky jsou smažené, což našemu žaludku a dalším orgánům neprospívá ani v jednom případě. A - tenhle argument - už tu také někdo použil -, ne vše, co se za zdravé vydává, také zdravé je. Ne všechny rostlinné tuky našemu zdraví prospívají. Mléko, máslo a sýry se po dlouhých diskuzích o jejich škodlivosti zase dočkaly renesance a pro zdravého člověka jsou velmi prospěšnou součástí jídelníčku. A ten, kdo se vyhýbá mléčným tukům se jistě vyhýbá právě úpravě smažením (a to nemluvím o tom, jak „často“ se v některých hospodách vyměňuje tuk na tenhle proces určený).
Je faktem, že trh se zaplňuje výrobky, kde jsou původní suroviny nahrazované mnoha levnějšími a potraviny jsou pro to bohužel zářným příkladem. Byla jsem v šoku, když jsem se nedávno dozvěděla recepturu gothajského salámu, podle které se vyráběla od 1. ledna 1989 jedna tuna tohoto oblíbeného masného výrobku – 290 kilo zadního hovězího, 290 kilo libového vepřového, 55 kg tučného vepřového, 350 kg sádla na špíček a 60 kg vody. Podle vyhlášky č. 264/2003 Sb., tedy současné, musí mít gothaj minimálně 40 % masa a může mít maximálně 40 % tuku. Kvalita masa (tedy jeho druh, jako v té původní ČSN) se ve vyhlášce už neurčuje.
Je strašně smutné, že po 19 letech demokracie a širokých možností pro výrobce se na kvalitní salám tohoto typu dá jen vzpomínat.
Jmenovatel je v obou případech stejný – tlak na co nejnižší náklady a snaha o co nejvyšší zisk. Takže ještě poslední informaci: diskutujeme o drahých sýrech a tlaku výrobců mléka na zvýšení výkupních cen. V roce 1997 byla, (jak uvádí Potravinářský zpravodaj ve svém prvním letošním čísle) průměrná marže obchodních řetězců u mléka 12,7 procenta a v září loňského roku 25 procent… A to se ještě některé nemléčné výrobky tváří jako mléčné, o dalších náhražkách pro tentokrát pomlčím.
Souhlasím s mnoha diskutujícími pod výše zmíněným blogem a doufám, že panu Havlovi někde nabídnou nakládané špekáčky. Ty mají tu nevýhodu, že je neopékáte na ohni,takže hned nepoznáte, zda jsou z drůbežího separátu nebo z masa, jsou prostě nakládané. A že mu naúčtují za ten šmejd, (který se v hypermarketu prodává za 29 kg/kilo) takovou cenu, jako by se jednalo o vynikající masný výrobek vyhlášeného řezníka aspoň za 79 Kč/kilo.
Dobrou chuť!