Co asi tak můžou změnit volby maňásků (promiňte mi ten výraz, ale nemůžu si pomoct) když naši stávající zvolení zástupci ve Sněmovně (napříč politickým spektrem, včetně stran které se hrdě hlásí ve svých programech ke svobodě?!?) odhlasovali (nebo nechali projít) zjevně protiústavní pandemický zákon a nijak účinně se nestavěli vůči protiústavním ministerským korona krokům, které restrikcemi zavalily základní hodnotu tohoto státu (lidskou důstojnost a svobodu).

A znovu, lidská důstojnost, jakožto základ všech ostatních lidských práv není zdaleka o cti člověka (jak by se mohlo zdát), ale o stání na svých vlastních nohou, o autonomii vůle člověka, v rámci které si může svobodně rozhodovat o veškerých otázkách svého života, vč. vzdělání či zdraví, s plnou odpovědností za svá rozhodnutí. To je ten význam slov v Preambuli Ústavy České republiky: „…odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných lidí, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku…“
A teď je lidská důstojnost, tato základní ústavní hodnota našeho společenství (státu), totálně rok a půl zadupávána a překrucována námi zvolenými zástupci. V podstatě de facto přepsali ústavu a ani se neobtěžovali nám to říct. Tak k čemu je, že je volíme? Je to opravdu ku prospěchu nás všech? Pro koho tam jsou ve skutečnosti? Kdož ví. A dál se hraje divadlo demokracie.

Ovšem co tedy, když ne volby samotné, co může naši demokracii v kómatu vzkřísit? Řekl bych, pravděpodobně změna přístupu každého z nás.

A je takovou změnou přístupu iniciativa Zlatý špendlík Daniela Landy, volající po právu na odpor dle článku 23 Listiny základních práv a svobod, ke které se přidávají i někteří právníci, jako je Tomáš Nielsen či Jana Hamplová? Je samozřejmě diskutabilní otázkou, zda již nastal čas pro aplikaci tohoto článku Listiny. Za mnohem důležitější otázku však považuji, jaký ten odpor bude. Ono totiž není odpor jako odpor. Jinak si bude představovat odpor kickboxer a jinak například ten, kdo prostě přirozeně stojí (sedí) ve své lidské důstojnosti, tak jako to uměl Gándhí. Jestliže budeme skutečně znát naši přirozenost a podstatu, podle toho bude i náš „odpor“ přirozený a bude spočívat „jenom“ v tom, že budeme dobře stát ve svých kořenech, tak jako staletý dub odolává větru. V opačném případě se může stát, že odpor sklouzne k novodobým defenestracím či převratům. Ale tady bychom snad mohli mít jako výhodu na své straně trpkou ale cennou historickou zkušenost, kam takové defenestrace či převraty vedou. Pro mě je v této souvislosti inspirací řeka. Kameny v řece kladou odpor valící se vodě. Stejně tak naopak valící se voda klade odpor kamenům. Ale všimněme si, prosím, jak. Prostě je obtéká…