Martin Jan Stránský

16. 12.

Je čas odvolat Klause?

Martin Jan Stránský Přečteno 8631 krát

Když se stal Václav Klaus prezidentem, slíbil, že se bude chovat nadstranicky. Stačí poukázat pouze na poslední dva měsíce, aby toho bylo dost. Při nedávných senátních volbách skandoval Klaus z jeviště na Staroměstském náměstí, aby vyjádřil podporu kandidátům ODS. Máme my všichni, jako daňoví poplatníci, platit mzdu prezidentovi za to, aby aktivně podporoval jednu politickou stranu ve volbách?

Trvalo jen pár týdnů, než Klaus začal stejnou stranu aktivně kritizovat a usilovat o její rozklad nejen přes aktivní podporu Pavla Béma na post předsedy, ale i přes podporu vzniku nové politické strany, k jejíž ideologii se zatím hlásí zatím jen naše nejctihodnější politická esa jako Jana Bobošíková a Vladimír Železný. Sjezd potvrdil pozici Mirka Topolánka a Klaus se vzdal čestného předsednictví ODS. Myslím si, že žádná jiná strana Klausovi čestné členství nenabídne, i když by o to určitě stál.

Klaus stále sazí na rozklad ODS, což povede k tomu, že Parlament zablokuje ratifikaci Lisabonské smlouvy a tím i další integraci Evropské unie. I když má česká populace rozdílný názor na Lisabonskou smlouvu, více než pětasedmdesát procent lidí si myslí, že nám Klausovo vystupování škodí. Mají pravdu. „Gotte Himmel, Hier kommt Klaus!“ vykřikl rakouský deník Die Presse, zatímco prestižní americký list New York Times poznamenal, že Klaus vyvolává v Unii „politickou spoušť“. Je tohle pověst, kterou má vytvářet a šířit náš president?

Jakožto lékař poukazuji na veškeré předchozí analýzy různých psychologů, kteří jednoznačně poukazují na tvrdou závislost Klause na narcistickém chování. Jeho nemoc čím dál tím více zasahuje do našich skutečných národních zájmů, mezi které patří i prezident, který je především nadstranický, který spojuje veřejnost a který uznává názory jiných. Ani jedno Klaus nedovede. Všechna naše média poukázala na Klausovo ostudné chování při nedávné schůzce s europoslanci. Pan profesor začal poučovat poslance, na co se ho mohou ptát. To donutilo předsedu Evropského parlamentu Hanse-Gerta Pötteringa, aby Klause doslova upozornil: “Každý z poslanců se vás bude ptát na to, na co bude chtít.“ „To je neuvěřitelné – něco takového jsem ještě nezažil,“ odvětil Klaus. Vítejte na demokratickém fóru, pane prezidente. Proč jste to asi v Čechách nezažil?

Klausův nejnovější výmysl pro podporu jeho narcistické touhy je stát se disidentem. Je ale obrovský rozdíl být disidentem proti totalitní moci a být disidentem, který tvrdí, že Evropská unie představuje stejnou hrozbu jako bývalý Sovětský svaz a že naše předsednictví největšího partnerského bloku ve světě je bezvýznamné. Dnes máme prezidenta, který lže, vystupuje demagogicky a dle všímavějších komentátorů trpí rostoucí mentální indispozicí, při které se zabaluje čím dál více do vlastního světa.

Pro zapálení svíčky na Národní třídě 19. listopadu si tento rok Klaus nenašel ani vteřinu, ale na to, aby se vyskytl před Ústavním soudem, bylo času dost. Klausovo vystoupení před institucí, která podle něj ohrožuje demokracii v zemi, si vysvětluji tak, že potřeba být znovu v centru pozornosti zvítězila nad tímto jeho přesvědčením. Verdikt soudu se Klausovi samozřejmě nelíbil a dal to hlasitě najevo. Justice se totiž nerespektuje, když „nevyjde.“ Kde to skončí? Neví snad Klaus, že jakékoliv změně v oblasti zahraniční a sociální politiky, daní a smluv o Evropské unii (včetně posílení moci) může nadále zabránit hlas pouze jednoho člena EU a že bruselští komisaři nemohou činit nic bez schválení politiků (premiérů nebo resortních ministrů) v jednotlivých zemích? Proč necítí třináct menších zemí, než jsme my, ohrožení své suverenity? Proč Klausovi nevadí to, že v současném programovém období dostaneme ze společné pokladny tři čtvrtě bilionu korun, tedy pětasedmdesát tisíc korun na občana?

Naše ústava nedovoluje, abychom odvolali prezidenta z jiných důvodů než z vlastizrady. Jak ale poukázal ministr školství Ondřej Liška, je třeba - stejně jako v jiných zemích - začít uvažovat o jiných možnostech, jak prezidenta zkrotit v případě, že začne lhát a aktivně ničit reputaci země v cizině. Když se dá vyslovit nedůvěra vládě, měla by být možnost vyslovit nedůvěru prezidentovi. Při opakované nedůvěře by se mělo začít debatovat o tom, jak zavést nový ústavní mechanismus k odvolání prezidenta. Dovedete si představit Klausovu reakci na tuhle myšlenku?

Když s pomocí komunistů dostali politici Klause na Hrad, aby se ho zbavili (mimochodem, hlavní důvod pro veřejnou volbu prezidenta), zapomněli na to, že z výšky hradu je mnohem lépe vidět požár než z hlubin Malé Strany. Dnes zakládá Klaus jeden viditelný požár za druhým, místo toho, aby je hasil. Je to ke škodě nás všech.

15.12.2008 otištěno v Literárních novinách

01. 12.

Otevřený dopis českého občana politikům EU

Martin Jan Stránský Přečteno 6142 krát

Za pouhých pár měsíců převezme naše země předsednictví Evropské unie. Pro mnohé z vás je náš postoj k této roli přinejlepším zneklidňující. Dovolte, abych vám, jako český občan, sdělil několik informací.

Od našeho zrodu v roce 1918 se pravidelně pokoušíme o velké činy. V první světové válce cestovali naši legionáři tisíce kilometrů přes Sibiř, aby se vrátili domů. V roce 1938 jsme byli připraveni položit život za vlast a bojovat proti fašismu, vaše velmoci nás prodaly za falešný mír. Poté naši letci v Královském letectvu pomohli zachránit Anglii a doma byl proveden československými výsadkáři atentát na zastupujícího říšského protektora za cenu krvavé odvety. V roce 1968 jsme opět byli připraveni bojovat za svobodu, ale vy jste nám nepomohli.

V roce 1989 jsme konečně získali svobodu. Svoboda ale neznamená demokracii. Náš první prezident T.G.Masaryk řekl, že vznik skutečné demokracie trvá padesát let. Nejen, že se musí založit instituce, ale musí se obsadit správnými lidmi a správným myšlením. Určité vady minulosti musí doslova vymřít.

Nám nikdy nebylo dopřáno, abychom nad sebou vládli. Po roce 1918 nám to bylo dovoleno pouhých dvacet let. Dnes jsme při druhém pokusu stejně tak daleko, ale jsme na tom podstatně hůře. Naše elita a pocity jistoty byly vymazány, místo nich máme společnost, která je zatížená nejen komunistickými móresy, ale dějinami, které trestaly odvážnost. Naším reflexem bylo stáhnout se do sebe. Proto vynikáme ve sportu, kultuře a ve vědách – tam totiž jen tak nedosáhnou cizí. Stále se bojíme dávat něco za nic, principy jsou pro mnoho z nás prázdnotou. V Evropě máme největší počet ateistů a rozvodů. Jsme jedinou svobodnou zemí, která stále aktivně zákonně hájí jedinou komunistickou stranu, která se nezřekla své krvavé minulosti. Všudypřítomná korupce nám sice vadí, ale stejně jako se vším jiným říkáme: „Nic s tím neuděláme.“ Sedmdesát procent z nás vůbec nechodí volit.

Vladaři a velmoci pro nás nikdy neznamenali nic dobrého. Měli jsme jich hodně. Pokud nás někdo zachránil a mávali jsme jeho vlajkou, brzy jsme na to doplatili. Proto pohrdáme velmocemi a nadáváme na ně u našeho (velmi dobrého) piva, od starého Rakouska po Německo a Rusko. Dnes vyvolává Brusel podobné pocity v mnohých z nás. Je to další vzdálený vladař s pravidly, které nám Čechům nikdo pořádně nevysvětlil.

Dnes jsme jako devatenáctileté dítě, které vyrostlo bez vzoru dobrých rodičů. Při konfrontaci s úžasnou a obrovskou úlohou vést Evropu máme dvě možnosti – reagovat s pokorou a s odvahou - tedy jít opět proti tlaku našich nešťastných dějin - anebo stejně jako nezralé dítě, přehánět a blufovat. V rámci kampaně pro naše vedení EU vymysleli naši politici vícesmyslné heslo: my vám to „osladíme.“ Jak bravurní! Vždyť sami ani vůbec nevíme, co chceme. Jak bychom mohli? Jak jednoduché by bylo pro našeho premiéra, aby místo reklamy oznámil, že během předsednictví EU bude mít naše země tři cíle: první - druhý – třetí. Všem by se ulehčilo. On to bohužel nedovede – naše nezralá politika se stále určuje přes mocenské tlaky a nikoliv přes diskusi.

Snad nejlepším příkladem naší nezralosti je náš současný prezident Václav Klaus, který je nejen odchován komunismem, ale i postižen fatální dávkou narcismu. Potřeba být neustále ve středu pozornosti spojena s omezenou schopností uchopit komplikované problematiky přinutilo Klause vsadit na taktiku prosazování, že EU je od ďábla. Jeho nesmyslná tvrzení, např. že EU představuje stejnou hrozbu jako bývalý Sovětský svaz, rozzuřuje stále více lidí. Klausova odmítání protinázoru, populistické floskule a absence vize oslovuje stále menší část naší populace. Naším národním zájmem není zabalit se do české vlajky. Náš zájem je jinde – ve stabilní Evropě. Jako občan České republiky vás proto žádám, abyste pana Klause škrtli. V dějinách skončí v koši nejhorších polistopadových fenoménů. Připomínám, že je to naše vláda, nikoliv prezident, která určuje naši mezinárodní politiku, přičemž upozorňuji na její proevropský postoj a na rostoucí spolupráci dvou hlavních politických stran k přípravě vedení EU.

Uvedené informace by vám měly pomoci poznat, proč jako národ představujeme tolik protichůdných vlastností a určitou politickou schizofrenii. Jsme pro NATO, ale proti americkému radaru. Chceme být v Evropě, ale nechceme Euro. Cítíme tah budoucnosti, ale nedokážeme se zbavit tíhy minulosti.

Závěrem vás žádám, abyste nás nepodceňovali. V duši si totiž tiše uvědomujeme, co dovedeme a co ne. Jsme opatrní, ale dovedeme být velmi stateční. V poslední minutě, i přes vše, vždy dokážeme proniknout. Buďte k nám, prosím, velkorysí a spolupracujte s námi tak, abychom mohli poznat, co to je to skutečné partnerství. Věříme, že i vy si uvědomujete, že náš společný úspěch souvisí s tímto uznáním.

Martin Jan Stránský
lékař, vydavatel, občan České republiky
dopis byl rozeslán všem politikům v EU a tento týden bude otištěn v The Prague Post

Archiv článků: prosinec 2008

Je čas odvolat Klause?

Otevřený dopis českého občana politikům EU

Blogeři abecedně