MUDr. Hnízdil vyslovil ve svém článku podiv nad tím, že od p. Jakla dostal nevyžádaný komentář ke své soukromé korespondenci. Pan Jakl odpověděl textem, v němž hrubě uráží Dr. Hnízdila (nestydí se vyslovit hypotézu, že „Hnízdil tento e-mail zfalšoval sám, aby získal záminku dostat své zrůdnosti do novin“) , napadá i etiku Lidových novin a výslovně tvrdí, že adresu jakl@volný.cz nikdy nepoužíval.
V zájmu cti Dr. Hnízdila, Lidových novin, ale zejména v zájmu pravdy musím dodat své svědectví. Dne 12.2. 2008 jsem v noci poslal ze své soukromé adresy soukromý email několika našim biskupům, v němž jsem vyslovil varování, že budou-li někteří představitelé katolíků podporovat Klausovu prezidentskou volbu výměnou za slib restitucí církevního majetku, může tento nemravný obchod skončit tím, že nakonec prohrají jak majetek, tak něco ještě mnohem důležitějšího, totiž čest a věrohodnost křesťanů a navíc KDU na to může politicky doplatit vnitřním rozkolem.
Za několik hodin mi z adresy Ladislav.Jakl@Hrad.cz přišel rozčílený email pana Jakla, doslova citující z mého emailu (a mající i stejný předmět v záhlaví). Na mé opakované dotazy, jak přišel k mé soukromé korespondenci, mi pan Jakl z téže hradní adresy odpověděl: „Na tom nic není.Visí na několika serverech na internetu.“ Avšak adresáti mého emailu mi sdělili, že jej nezaslali panu Jaklovi ani na žádný server. Nerozumím tomu.
Má korespondence s panem Jaklem bohatě pokračovala, a to jak z hradní adresy, tak z adresy jakl@volný.cz , o níž prezidentův tajemník tvrdí, že ji nikdy nepoužíval a není jeho. Celou korespondenci mohu předložit, aby nezaujatý čtenář posoudil, zda obsahově, stylem i jazykem pochází od jedné osoby. Zatím poslední mail z této adresy mi sděluje: „Pane Halíku.
Vy jste opravdu prajednoduchý člověk, který se vzmůže tak leda na papouškování mediálních hovadin. Já si myslím, že jste prostě mělký člověk, s rozumem zakaleným primitivní nenávistí.“ a končí: „Myslet jste si už zakázali.Ladislav Jakl.“ Stačí srovnat úroveň jazyka a myšlení tohoto pisatele a styl vyjadřování prezidentovy pravé ruky; svým zatemnělým mozkem soudím, že naštěstí – i přes barbarizaci české politiky – se ve veřejném prostoru stěží najde víc než jeden člověk, který by se mnou komunikoval tímto neopakovatelným stylem. A i když si zakazuji myslet některé věci, musím bez komentáře a dohadů uvést doložitelná fakta. Prezident Havel měl po svém boku Karla Schwarzenberga, Pavla Tigrida, Ivana Medka; Václav Klaus si do sídla českých králů pozval pány Jakla a Hájka. Máloco dokumentuje tak zřetelně změny na Hradě.
Tomáš Halík
V Lidových novinách nedávno proběhla korespondence mezi MUDr. Janem Hnízdilem a Ladislavem Jaklem, tajemníkem prezidenta. Doktor Hnízdil předložil odborný názor na psychologický stav našeho prezidenta. Pan Jakl, věrný hlídač svého pána, při spatření českého občana z třídní skupiny "Klausofobů" (jeho termín), vyrazil jako pes nakažený vzteklinou ho pořádně pokousat. Prosím, neříkám to metaforicky - místo jediné faktické protiargumentace, byl článek plný osobních útoků člověka s přesvědčením, že protinázory reprezentují "hnízdo zášti a lži" (titul článku) těch chudáků, kteří jsou zatíženi neochotou se vlastních názorů vzdát.
V demokracii není tak důležité něco prosadit anebo někoho obhajovat, ale spíše něčemu zabránit či autoritu prozkoumávat. Místo aby tlumočil a vysvětloval, může v naší zemi mluvčí prezidenta urážet občany, kteří hradí jeho mzdu. V jiných zemích je to nemyslitelné.
Jenže najednou nabrala celá věc mnohem vážnější rozměr. Pan Jakl pokračoval dál a ohradil se tím, že doktor Hnízdil v článku přetiskl výhrůžný e-mail z adresy jakl@volny.cz, která údajně není jeho. Nejen, že byl e-mail výhrůžný, ale navazoval na korespondenci, která byla čistě soukromá mezi třetími osobami. Tedy nikdo jiný o ní nemohl či neměl vědět. Pan Jakl obvinil doktora Hnízdila z fabrikace adresy, ale i Lidové noviny z neprofesionality, že neprověřily zdroj adresy.
Osobně jsem před rokem s panem Ladislavem Jaklem z Hradu komunikoval prostřednictvím elektronické pošty a adresa byla automaticky uložena v mém počítači. A ejhle - je to jakl@volny.cz. Také jsem obdržel evidenci dalších korespondencí mezi třetími osobami a Ladislavem Jaklem, dokonce korespondenci poslanou na jinou adresu a s odpovědí z adresy jakl@volny.cz. Odesílatelé se tomu sami divili, v jednom případě se ptali, ale nedostali dostačující odpověď. Korespondenci jsem ochoten předat komukoliv a kdykoliv.
Věřím, že prezidentův tajemník pan Jakl (víme, že alespoň jeden existuje) musí být vděčný, že se odhalilo to, že má dvojníka, který se naprosto dokonale vyzná ve všem, co se děje na Hradě, jenž pod jeho jménem rozesílá různé texty Hradu, monitoruje soukromou korespondenci a píše texty podobné dikce jako pravý Jakl a signuje je L.J. Stejně tak doufám, že prezidentův mluvčí s profesionálním klidem navenek zuřivě činí patřičné kroky, aby se našel a potrestal viník. Důvěryhodnost a funkce kanceláře prezidenta (o bezpečnosti nemluvme) totiž právě na tom závisí.
Jedná se o vážnou věc s obrovským dopadem. Je to stín z té nejhnusnější části naší minulosti. Pan Ladislav Jakl z volny.cz je totiž nehorázný lhář. Jeho působení vytvořilo otázku, která je, když se jen trochu domyslí, zcela zdrcující: buď se jedná o člověka, který se vydává za tajemníka prezidenta České republiky a aktivně tak komunikuje, anebo - chraň Bůh -, se jedná o pana Jakla, samotného tajemníka prezidenta.
Článek byl ve zkrácené verzi dne 26.11. vytištěn v Lidových novinách pod názvem "Má prezidentův tajemník dvojníka?"
Postupná bulvarizace českého tisku bohužel nerozlišuje dle předmětu. Příkladem je titul "Vakcíně proti prasečí chřipce ve Švédsku podlehlo více lidí než nemoci samé" (www.novinky.cz , 27.10.09). Teprve poté, co se začteme do článku, zjistíme, že oba pacienti, kteří podlehli chřipce, byly ženy, které trpěly vážnými chorobami. Dovíme se, že celostátní očkování ve Švédsku vzniklo na základě skutečnosti, že "minulý týden byl v zemi nahlášen rekordní počet nově nakažených" a že "ve Švédsku bylo k dnešnímu dni registrováno 1778 případů prasečí chřipky, ale z toho pouze dva smrtelné případy". Tedy úmrtnost jedné desetiny jednoho procenta. O čem se článek nezmiňuje, je fakt, že průměrná úmrtnost prasečí chřipky se (zatím) pohybuje kolem jednoho procenta. Takže očkování proti prasečí chřipce ve Švédsku naprosto funguje a je efektivní.
Článek vůbec nerozebírá statistická fakta kolem nežádoucích efektů. To se dovíme například v The Japan Times ve článku s klidným titulem " Reportáž nežádoucích efektů vakcíny H1N1". Zde také zjistíme, že u 22.000 zdravotníků, kteří vakcínu dostali, byly zaznamenané čtyři vážné nežádoucí reakce a žádné úmrtí.
Článek opomíjí další základní fakta: dle mezinárodně uznaného Centra pro kontrolu nemocí (CDC) v USA, očkování proti chřipce (prasečí či "obyčejné"), buď zabrání nákaze chřipkou, anebo zmírní symptomy u 70% lidí. Každoroční chřipka má prozatím úplně stejnou úmrtnost jako prasečí - tedy je stejně tak "nebezpečná." Proč se tedy dostává mimo pozornost? Je pravdou, že prasečí chřipka škodí více lidem v mladším a středním věku a začíná se rychle rozšiřovat v určitých zemích ( názorný a profesionální přehled: http://flutracker.rhizalabs.com). V USA vůči prasečí chřipce ohlásil prezident Obama stav "celostátní pohotovosti." Je pravdou, že v každé zemi existují různé preparáty proti chřipce, a tak se mohou nežádoucí efekty lišit. Na Ukrajině je k dnešnímu dni nakaženo chřipkou 500 000 lidí s tím, že 93 z nich již zemřelo (přesný podíl prasečí chřipky oproti sezónní není znám). Fakta prokazatelně dokazují, že nejlepší a nejefektivnější obranou proti kterékoliv chřipce je celostátní očkování, tudíž právě přesně to, co titul neříká.
Text byl otištěn v odborném týdeníku Medical Tribune, číslo 31/2009