Před pár dny si prezident Klaus vytvořil další kontroverzi kritikou povinného očkování vojska. Tvrdil, že nechce, aby „vojáci byli považováni za pokusný vzorek, na němž se bude – bez jejich souhlasu- vakcína zkoušet.“ Pro posuzování jeho tvrzení je nutné seznámit se s fakty:
• Počet osob postižených prasečí chřipkou nyní narůstá na našem území způsobem, který dle hlavního hygienika Michaela Víta „přesně odpovídá pandemickému kmenu.“
• Na rozdíl od „běžné“ chřipky, která má větší relativní úmrtnost u starších osob, je úmrtnost na prasečí chřipku větší u mladších osob, tedy ve věku vojáků.
• Chřipka se šíří mezi jednou a druhou osobou v přímé úměře s množstvím kontaktů, tedy nejvíce v podmínkách, které existují v kasárnách, školách apod.
• Očkování je prokazatelně efektivní proti chřipce: sníží průměr nakažlivosti o 75% (www.nhs.uk/conditions/pandemic-flu/pages/vaccine.aspx). V naší zemi má prasečí chřipka úmrtnost kolem pěti procent (www.flucount.org – aktualizuje se každé čtyři minuty), tedy z každých 1000 nakažených lidí jich padesát zemře.
• Z důvodu vedlejších účinků očkování proti prasečí chřipce zemře pouze jedna osoba z milionu očkovaných. Očkování milionu osob ale zachrání v přepočtu padesát tisíc životů. Prasečí chřipka je tedy padesát tisíc krát fatálnější, než je očkování proti ní.
• Očkovací látka proti prasečí chřipce, kterou by se naše vojsko nechalo očkovat, již byla použita v Evropě pro více než 35 milionů očkování. Je tedy bezpečná a otestovaná.
• Očkování vojáků by proběhlo bez dalších výdajů – látka je již nakoupena.
• V případě, že pandemie postihne nenaočkované české vojsko, které představuje 16.000 osob a nakazí pouhých 10% z nich (tedy 1.600), průměrný výsledek bude 8 mrtvých. O dalších 1.598 postižených (a výdaje s tím spojené) nemluvme.
Prezident Klaus by se měl držet věcí, kterým rozumí a pokud jim nerozumí, měl by se nechat řídit názorem odborníků. Jedná se o konkrétní lidské životy našich vojáků a spoluobčanů.
Rok 2009 přinesl následující statistická fakta týkající se české společnosti:
V Evropě jsme dosáhli prvenství v těchto žebříčcích: návštěv lékařů a s tím spojený i počet dnů pracovní neschopnosti, počet rozvodů (společně s Belgií), počet mobilních telefonů a SMS zpráv, ateistů, užívání lehkých drog u mladistvých, konzumace piva a podávání stížností k soudu.
Dále patříme ke špičce v jiných kategoriích - například počet kuřáků a s tím související onemocnění rakoviny plic, počet bezohledných řidičů a tím i fatálních autonehod, počet obézních lidí, všudypřítomná korupce (dle Transparency International se již třetím rokem stále zhoršuje) a celkové množství komerčních prostor.
Z pohledu zákonů a jejich zajištění nechybí to, že přestože máme největší počet soudců, máme nejdelší lhůty vyřizování soudních sporů. Toť fakta, nikoliv názory.
Z toho by člověk mohl dedukovat, že jsme národ, který ztratil důvěru v instituce od veřejných až po soukromé, jakou je manželství. Ať Bůh je nebo není, tady a teď se o tom nebudeme bavit. Máme jiné starosti. Veškeré účty jsme přestali vyřizovat osobně i ústně prostřednictvím telefonu – vše se dnes vyřizuje formou SMSky: „Promiň, nedorazím.“ „Hezké vánoce.“ Tím se nic nemusí vysvětlovat, komunikuji pouze jak a kdy chci. Pro odreagování je tu pár piv v zahulené hospodě s pivním sýrem a klobásou. V sobotu vyrazíme s celou rodinou na výlet do nákupního centra. Když je chata zazimovaná, budeme se stmelovat přes zimní konzumerismus. Na cestě domů při nedodržování rychlosti je „dohoda“ s policistou samozřejmostí. Přece jsme tu oba, tak aby to žádného z nás nebolelo. Příští den je nám ze všeho trochu šoufl, zajdeme k doktorovi pro recept na léky proti žaludeční nevolnosti a neschopenku.
Bezesporu nejúspěšnějším filmem roku 2010 se stane „Avatar“. Dvouapůlhodinový animovaný děj vcucne diváka do budoucnosti naprosto kouzelné planety Pandory a idylického života domorodců Na’vi. Mezi internetovými diskusními fóry filmu (film běží méně než měsíc) se již vyskytlo jedno s titulem „Jak zacházet s depresí způsobenou tím, že Pandora je nedosažitelná.“ K dnešnímu dni se do fóra přihlásilo více než třináct tisíc lidí. Téměř všichni si stěžují, stejně jako např. Ivar Hill ze Švédska na to, že oproti Pandoře je náš svět šedý a temný.
Svět utíká z reality do Pandory. Zdá se, že my také utíkáme - z nevyřešené minulosti bez morálních zásad a bez jasné budoucnosti do vlastní Pandory. Je to útěk z jedné falešné představy k druhé, útěk přes most výmluv, který je nad řekou vlastních pocitů bezradnosti.
Když profiltrujeme zmíněné fórum, přijdeme na další věc: je tam otevřená a konstruktivní diskuse mezi přispěvateli o tom, proč se vlastně cítí tak, jak se cítí. Názorů je tam dost, ale všichni se shodují v jednom: to, že mezi sebou mluví a komunikují, jim pomáhá. Tím se vracejí do dnešní reality a zjišťují, že nejsou sami a společně nacházejí odvahu a podporu, aby se ozdravili.
Článek byl 20.1.otištěn v Hospodářských novinách