Pomník dr. Milady Horákové stojí hned vedle naší Poslanecké sněmovny na Pětikostelním náměstí na konci Sněmovní ulice v Praze.
Sedmdesát let od její popravy dne 27. 7. 1950 má Česká republika vládu, jejíž důvěru zajišťuje stále aktivní parlamentní strana KSČM, která má členy (např. Martu Semelovou), již tvrdí, že justiční poprava paní doktorky byla naprosto v pořádku.
Nad vším dohlíží podnapilý prezident, který cestuje do Číny, aby se tam naučil, „jak se má řídit společnost“, a který stále dává přednost Rusku, řízenému diktátorem, a Číně, řízené tvrdým komunistickém vedením, před svobodným Západem, a to jak v komerčních, tak i v diplomatických vztazích.
V rámci současné politické manipulace veřejnoprávního prostoru ČT je dobré tento prostor porovnat s americkým, abychom viděli, jak jsme se během třiceti let od revoluce vůbec (ne)pohnuli. Názory typu „my to tady děláme takhle“ by totiž vždy měly být podpořeny určitou znalostí nejen dat, ale i možností a alternativ.