Český národ nemá zrovna nejlepší pověst. Závidíme si a nepřejeme si – tak to řekl doslova prezident Klaus v jeho novoročním projevu. Václav Havel zase mluvil o „blbé náladě“. Historicky je národní politický sklon pivně-socialistický - stěžovat si u piva v hospodě na vzdáleného vladaře (Habsburky, Berlín, Moskvu, Brusel), ale celkem úspěšně se naučit nějak vyžít.
Dějiny a osudy, které nedovolily Čechům, aby se naučili nad sebou pořádně vládnout, vedly národ do izolace nejen vůči ostatním, ale i vůči sobě samým. Tato izolace nicméně přispěla k tomu, že Češi vynikají tam, kde „stát“ nemůže zasáhnout – ve sportu, kultuře, ve vědě. Navíc máme, jak řekl i Klaus, spoustu pilných a pracovitých lidí, kterých si nikdo nevšímá.
Nemalý počet sociologů a psychologů upozorňuje na to, že v žádné jiné společnosti se nenajde tak široké množství protikladů. Dovedeme tedy být šťastní? Ano, dovedeme. Takové odpovědi vyplývají z průzkumů, jež pravidelně měří různé aspekty společenské prosperity. Mezi ně patří tzv. Legatum Prosperity Index anebo agentura Gallup, která vloni zveřejnila průzkum, v němž byli osloveni občané 155 států světa. Měli odpovědět, jak hodnotí celkovou kvalitu svého života, včetně mentálního (intelektuální spokojenost) a fyzické (únava při práci). Agentura pak vše zařadila do kategorií „prospívání“, „každodenního boje“ anebo „utrpení“.
Žebříček zemí byl sestaven dle procenta lidí, kteří se cítili jako prospívající. Dánsko, které se umístilo na prvním místě, 82% dotázaných „prospívá“, 17% „bojuje“ a pouhé 1% „trpí“. Česká republika skončila na 40. místě, na konci první čtvrtiny žebříčku.
U naší „skeptické“ populace 39% lidí vyloženě tvrdí, že prospívají, zatímco 52% bojuje a 9% trpí. Možná, že těch, kteří bojují a přežívají, není až tak málo, ale za námi zůstali Španělé (43. místo), Francouzi (44.), Poláci a Jihokorejci (56.), Portugalci (70.), Rusové a Slováci (73.), Maďaři (103.). Podstatnější je, že naše cesta z totality a přes rozpad státu nás dovedla na pozici, že se dnes ze všech evropských postkomunistických zemí cítíme nejlépe.
Ještě šťastnější
Obecně platilo a platí, že v bohatších zemích se lidé cítí šťastněji. Na druhé straně poměrně chudá Kostarika obsadila 8. místo mezi Nizozemskem a Kanadou. Kromě peněz je totiž pocit spokojenosti závislý na tzv. společenském kapitálu, což je produkt vzájemné důvěry a spolupráce uvnitř společnosti. Druhým důležitým faktorem je míra dodržování práv a pořádku.
Co dělat, aby lidé přestali přežívat a začali se cítit šťastni? Zvýšit společenský kapitál. Jak upozornil Klaus, chce to potlačit nedobrou společenskou atmosféru, dát šanci pilným lidem a zkusit být jako oni. Co se týká posílení práv a dodržování pořádku, nestačí pouhé cinkání klíčů nebo naříkání u piva, ale čím dál větší tlak na kmotry v politice a v justici, aby odešli do důchodu nebo do vězení. V obou variantách by sice žili z veřejných peněz, přesto bychom ale pravděpodobně byli ještě šťastnější.

Článek byl dne 16. ledna 2012 otištěn v časopisu Respekt