Pokračující boj ruských ozbrojenců, pardon, „pro-ruských jednotek“ na Ukrajině má za jeden z mnoha důsledků navalení ekonomických sankcí na Rusko Evropskou unií. Čeští výrobci, kteří vyváží zboží do Ruska, se tak dostali pod ekonomický tlak. Někteří se nechali slyšet, že žádají od státu odškodnění za „ušlý zisk.“

Situace se dá řešit tím, že se najdou jiné země, do kterých by české produkty cestovaly (dlouhodobě prospěšné) a že se bude vyvážet do Ruska přes jiné země. Ze strany vlády a v tisku se dozvídáme o strategii tzv. kurzarbeit, tedy hrazení dotčeným firmám za zkrácené práce a snížené zisky.

V debatě o ušlém zisku a jeho „hrazení“ zatím chybí (dle typicky českého přístupu) to podstatné: jaký je právně podložený „nárok“ pro českou firmu pro „odškodnění“ v rámci sankcí EU proti Rusku?

Dle JUDr. Jana Wintra, právníka zabývajícího se ústavním právem, sankce stanovené EU mají zpravidla charakter přímo závazných aktů EU, a tudíž za ně nese odpovědnost EU, nikoli Česká republika. Mgr. Josef Beran (dříve z Úřadu vlády ČR, Sekce předsedy Legislativní rady vlády, Odboru kompatibility s evropským právem), to potvrzuje a uvádí následující fakta:

Normativním základem sankcí EU vůči Rusku je několik tzv. sekundárních právních aktů vydaných Radou EU složenou ze zástupců všech členských států. Jako první Rada přijala rozhodnutí č. 2014/145/SZBP ze 17.3.2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, jímž Rada uložila opatření týkající se cestovních omezení a zmrazení majetku osob, které se podílely na narušení celistvosti, svrchovanosti a nezávislosti Ukrajiny. Toto rozhodnutí nemělo přímý dopad na český export resp. české podnikatele.

Vzhledem ke stoupajícímu napětí přijala Rada rozhodnutí 2014/512/SZBP a nařízení č. 833/2014 ze dne 31.7.2014. Těmito akty Rada (tedy i vláda ČR) zavedla restrikce v oblasti:
• přístupu ruských státem vlastněných bank na kapitálové trhy
Omezení se vztahuje na obchodování s dluhopisy, akciemi, které mají splatnost vyšší než 90 dní a byly vydány významnými ruskými finančními institucemi založenými v Rusku, kde má stát podíl minimálně 50 %, jedná se o pět bank.
• obchodu se zbraněmi
Zákaz obchodování se zbraněmi do/z Ruska, a to i v případě, že uvedené zboží nepochází z území členských států EU. Sankce se nevztahují na případy dodávek náhradních dílů a servisu nezbytného pro údržbu již existující výzbroje v EU.
• vývozu zboží dvojího užití
Zakázáno je obchodování se zbožím dvojího užití určeného pro vojenské využití v Rusku či vojenskému koncovému uživateli v Rusku, a to i v případě, že uvedené zboží nepochází z území členských států EU. Zákaz se nevztahuje na civilní dodávky zboží, ani na zboží určené smíšenému příjemci.
• vývozu citlivých technologií
Možný zákaz vývozu technologií určených pro hlubinný průzkum a těžbu ropy, arktický průzkum a těžbu ropy či projekty těžby ropy z břidlic v Rusku. O autorizaci k vývozu bude rozhodovat příslušný orgán státní správy.

Uvedené sankce tak primárně nedopadají na obchod s civilním zbožím, které tvoří naprostou většinu českého exportu do Ruské federace (zdroj: http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/Struktura-exportu-CR-do-Ruske-federace.pdf).

Podstatné tedy je, že se na základě první vlny sankcí neočekával jejich zásadní vliv na českou ekonomiku . Dnem 12. září 2014 vstoupily v platnost a účinnost další evropské právní předpisy, jimiž Rada EU novelizovala a zesílila sankce přijaté v první vlně, zejména rozšířila seznam osob, jimž mají být zmrazeny finanční prostředky, rozšířen byl seznam podniků, s nimiž jsou zakázány či omezeny obchodní styky, a byla omezena obchodovatelnost s ruskými cennými papíry s 30 denní splatností. Dopady sankcí na českou ekonomiku se průběžně vyhodnocují, vláda za tímto účelem ustanovila pracovní skupinu, jež má navrhovat případná opatření. Každopádně, jak sám upozorňuje Mgr. Beran: „Z žádného ustanovení českého ani evropského právního předpisu nelze vyvodit právní nárok českých resp. evropských exportérů na jakoukoli kompenzaci ztrát, které by exportéři mohli v důsledku zavedení výše uvedených sankcí utrpět, resp. na náhradu zisku, který v jejich důsledku nemohou realizovat.“

Jak dále upozorňuje Mgr. Beran, „potenciálně mnohem větší dopad na české exportéry mají nikoli sankce zavedené EU vůči Rusku resp. ruským subjektům a osobám, ale „odvetné“ potravinové a zemědělské sankce zavedené Ruskou federací vůči EU, tedy zákaz dovozu mléka a mléčných výrobků, masa a výrobků z něj, ryb, ovoce a zeleniny z EU. Ministerstvo zemědělství aktuálně odhaduje výši primárních finančních ztrát na tržbách za zboží na cca 250 – 300 milionů Kč do konce roku 2014, přičemž největší dopad se odhaduje na sektor zpracování mléka (zdroj: http://eagri.cz/public/web/mze/ministerstvo-zemedelstvi/zahranicni-vztahy/ruske-sankce/aktualni-odhad-dopadu-sankci-vyhlasenych.html). V návaznosti na zpřísněná sankční opatření přijatá v září však již Rusko avizovalo, že zavede sankce na dovoz evropských aut, strojírenských výrobků a oděvů.“

Souvislosti se ztrátami potravinářského a zemědělského sektoru v důsledku zavedení ruských sankcí a jejich možná kompenzace evropským, a tedy i českým, vývozcům se bude dále řešit na půdě Rady EU a v jednotlivých státech. Je to však především otázka politická a ekonomická, nikoli otázka právní.

MUDr. Martin J Stránský
Psáno ve spolupráci s Mgr. Josefem Beranem, JUDr. Janem Wintrem a JUDr. Alešem Janochem

Dne 26. září 2014 uveřejněno v časopisu Přítomnost