Do jaké míry jsou naše soudy ovlivněny ideologiemi, které zastáváme? A jak dnes chápat ideologický spor pravice a levice?

Na úvod je potřeba říci, že i v případě společenských jevů existuje poznání věcné, prosté ideologické optiky. Ať už by se jednalo například o popis společnosti na základě příjmů jejich členů nebo politických preferencí. Je ale zřejmé, že poznávání společenských jevů způsobem takto věcným, „vědeckým“ (respektive snažícím se připodobnit metodám přírodních věd) má své limity. Pojmy jako je sociální spravedlnost či společenská legitimita nelze popisovat toliko věcným způsobem.
Co je však rizikem, je ztotožňovat poznání ideologické, vycházející z hodnot a politických idejí, s poznáním vědeckým. Je pak otázkou, jestli toto nelze vztáhnout vedle marxismu-leninismu i k propojování ekonomické vědy s pravicovou ideologií, pro kterou se ve společenské debatě vžilo označení neoliberalismus.
Vrátíme-li se k ideologii, jaké je však jádro ideologického sporu? To je obtížné určit, lze ale hledat příklady, ve kterých se ukazuje rozdílnost přístupů. Jako příklad ideologického štěpení může dle mého soudu sloužit to, jestli je upřednostňována společenská smlouva jako zdroj legitimity a dělba práce jako zdroj bohatství společnosti v případě levice nebo individuální a majetková práva a individuální zásluhy v případě pravice.
Napadá mě ale jedna, pro někoho snad nepatřičná poznámka. Dnes jsme totiž možná v situaci, kdy i tyto dva zdánlivě neslučitelné ideologické pohledy mohou najít průnik. Kumulace majetku a příjmové nerovnosti dosáhly takové míry, že dle mého soudu není nijak v rozporu s pravicovou ideologií, chtít je snižovat. Stejně tak i v případě environmentální problematiky, i když je toto téma tradičněji vnímáno jako levicové, je i v zájmu pravicových liberálů na tuto problematiku klást důraz.
Je možná příliš odvážné předpokládat to, že „ideologické brýle“ se takto posouvají doleva. Napadá mě však ještě jedna, pro někoho snad taktéž nepatřičná, poznámka. S tím, že odmítneme neoliberální pohled na společnost, dostává více prostoru také reflexe spojená s uměním a literaturou jako relevantní účastník společenské a politické diskuse. Stejně tak esej nebo intelektuální žurnalistika.
Je možné pak též více včlenit do diskuse témata, která těžkopádnějšímu pohledu unikají. Nezačaly se dnes častěji, přestože je po Vánocích, objevovat reklamy na spotřebitelské úvěry?