Krize jako příležitost?
Při hledání odpovědí na otázku, co bude následovat po krizi (zdravotní a ekonomické) způsobené pandemií koronaviru, se můžeme setkat s různými interpretacemi.
Někteří komentátoři to vidí tak, že po krizi se v ideálním případě vrátíme k předchozímu způsobu fungování. Jiní z komentujících současné dění naproti tomu optimisticky soudí, že krize je příležitostí k hlubší změně, kterou současný svět potřebuje k řešení naléhavých problémů, jako jsou v první řadě environmentální problémy.
Z toho, že krize je příležitostí ke změně, se stalo dnes až komunikační klišé. Přesto, pokud k danému problému přistoupíme poctivě, nemusí být takovýto přístup irelevantní, pokud se snažíme chytit něčeho konkrétnějšího a nezůstáváme pouze v abstraktní obecné rovině.
Přestože s pandemií jsou spojeny různé konspirační teorie nedůvěřující vědě, odhalující nedůvěru vůči vnějšímu světu, pandemie vede k tomu, že společnost si více uvědomuje váhu a důležitost odborných expertiz a vědeckého výzkumu. Objevuje se také poptávka po tom, aby politika se více řídila doporučeními odborníků a vědců.
To je nepochybně pozitivní tendence a mohla by pomoci i právě v oblasti environmentální, aby se více naslouchalo expertům a jejich doporučením a nehledělo se pouze na krátkodobý ekonomický zisk. Existuje ale také koncept Evidence-based policy, který se do češtiny někdy překládá jako politika založená na důkazech, který prosazuje to, aby politická opatření byla podložená vědeckým výzkumem.
Nicméně v oblasti společenskovědní hovořit o nezpochybnitelných důkazech je poměrně problematické, to ale nemusí ještě znamenat, že empirická evidence nemůže být, vedle odborných expertiz, podkladem k politickému rozhodování. Politika vychází z hodnot a zájmů a nikdy nemůže být zastoupena vědou. Pokud ale budou politici více naslouchat odborníkům a autorům empirických studií, mohlo by to přinést širší profit, a to nejen politikům, ale i jejich voličům.
Někteří komentátoři to vidí tak, že po krizi se v ideálním případě vrátíme k předchozímu způsobu fungování. Jiní z komentujících současné dění naproti tomu optimisticky soudí, že krize je příležitostí k hlubší změně, kterou současný svět potřebuje k řešení naléhavých problémů, jako jsou v první řadě environmentální problémy.
Z toho, že krize je příležitostí ke změně, se stalo dnes až komunikační klišé. Přesto, pokud k danému problému přistoupíme poctivě, nemusí být takovýto přístup irelevantní, pokud se snažíme chytit něčeho konkrétnějšího a nezůstáváme pouze v abstraktní obecné rovině.
Přestože s pandemií jsou spojeny různé konspirační teorie nedůvěřující vědě, odhalující nedůvěru vůči vnějšímu světu, pandemie vede k tomu, že společnost si více uvědomuje váhu a důležitost odborných expertiz a vědeckého výzkumu. Objevuje se také poptávka po tom, aby politika se více řídila doporučeními odborníků a vědců.
To je nepochybně pozitivní tendence a mohla by pomoci i právě v oblasti environmentální, aby se více naslouchalo expertům a jejich doporučením a nehledělo se pouze na krátkodobý ekonomický zisk. Existuje ale také koncept Evidence-based policy, který se do češtiny někdy překládá jako politika založená na důkazech, který prosazuje to, aby politická opatření byla podložená vědeckým výzkumem.
Nicméně v oblasti společenskovědní hovořit o nezpochybnitelných důkazech je poměrně problematické, to ale nemusí ještě znamenat, že empirická evidence nemůže být, vedle odborných expertiz, podkladem k politickému rozhodování. Politika vychází z hodnot a zájmů a nikdy nemůže být zastoupena vědou. Pokud ale budou politici více naslouchat odborníkům a autorům empirických studií, mohlo by to přinést širší profit, a to nejen politikům, ale i jejich voličům.