Jak bojovat s neomarxismem?
Neomarxismus můžeme chápat jako naivní a nežádoucí touhu po lepším světě, která je spojena s levicovým pohledem na svět.
Tedy tolik, pokud se budu snažit nějak interpretovat nálepku, která se objevuje ve veřejné debatě. Ponechám-li však stranou skutečný společensko-vědní význam tohoto pojmu a na uvážení čtenáře, do jaké míry je vhodné brát tuto nálepku vážně.
Objevují-li se ale radikální postoje spojené s levicí, tak mi přijde na místě spojovat je s pocitem určité nespravedlnosti ve světě, tedy s určitým emotivním základem postoje, který se ale vztahuje k obecným tématům – sociální spravedlnosti.
Prevencí radikalizace (zejména asi mladých) lidí pak po mém soudu, a to se může týkat i těch, kteří naslouchají národovcům či populistům, může být otevřená debata o sociálních a ekonomických tématech. Když například informace o tom, že některé velké korporace se vyhýbají odvádění daní v zemích, kde vytvářejí zisk, se stávají součástí zpravodajského mainstreamu.
Doufám, že nepřestřelím zamýšlenou nadsázku, když v závěru napíši, že edukativní roli ve společnosti mohou sehrát zejména ekonomové, kteří mohou daná témata, též díky své pozici ve veřejné debatě, postihnout nejlépe. Předem se za špetku sarkasmu omlouvám všem ekonomům, kteří dnes píší jinak a snaží se přiblížit ekonomické problémy širšímu okruhu čtenářů.
Tedy tolik, pokud se budu snažit nějak interpretovat nálepku, která se objevuje ve veřejné debatě. Ponechám-li však stranou skutečný společensko-vědní význam tohoto pojmu a na uvážení čtenáře, do jaké míry je vhodné brát tuto nálepku vážně.
Objevují-li se ale radikální postoje spojené s levicí, tak mi přijde na místě spojovat je s pocitem určité nespravedlnosti ve světě, tedy s určitým emotivním základem postoje, který se ale vztahuje k obecným tématům – sociální spravedlnosti.
Prevencí radikalizace (zejména asi mladých) lidí pak po mém soudu, a to se může týkat i těch, kteří naslouchají národovcům či populistům, může být otevřená debata o sociálních a ekonomických tématech. Když například informace o tom, že některé velké korporace se vyhýbají odvádění daní v zemích, kde vytvářejí zisk, se stávají součástí zpravodajského mainstreamu.
Doufám, že nepřestřelím zamýšlenou nadsázku, když v závěru napíši, že edukativní roli ve společnosti mohou sehrát zejména ekonomové, kteří mohou daná témata, též díky své pozici ve veřejné debatě, postihnout nejlépe. Předem se za špetku sarkasmu omlouvám všem ekonomům, kteří dnes píší jinak a snaží se přiblížit ekonomické problémy širšímu okruhu čtenářů.