Kdo diskriminuje bílého muže?
Cílem tohoto článku rozhodně není lamentovat nad údajnou diskriminací většiny menšinou či politickou korektností. Cílem je spíše se více zamyslet nad tím, jak dnes chápeme nerovnost ve společnosti.
Diskuse o sociální spravedlnosti se totiž dnes často točí kolem problému diskriminace a znevýhodnění. A to diskriminace obvykle na základě etnické příslušnosti, genderu nebo sexuální orientace či náboženství, věku nebo zdravotního stavu. Diskriminace pak spočívá v omezování nebo útlaku, které narušuje rovné šance členů společnosti. Pokud ale zůstáváme u takovéhoto pojetí diskriminace a narušování rovných šancí, tak se v tématu sociální spravedlnosti objeví jedno slepé místo.
Ne náhodou jsou příznivcům politických populistů podobné úvahy o diskriminaci proti mysli. Pokud patří mezi manuálně pracující či část střední vrstvy, která je ve větší míře ohrožena sociálními riziky, tak podobné úvahy, zdůrazňující diskriminaci, mohou přehlížet téma socioekonomických nerovností, které tito voliči mohou ve větší míře pociťovat.
Přitom, jak ukazují sociologická šetření, tak sociální status se do značné míry reprodukuje (generačně předává) díky vzdělávacímu systému. Je popsán mechanismus vzdělanostní reprodukce, kdy děti vysokoškoláků mnohem častěji znovu končí na vysokých školách a děti manuálně pracujících v učňovských oborech. Výzkumy bydlení vedle toho naznačují, že mezigenerační solidarita, při pomoci mladší generaci s pořízením vlastního bydlení, zakládá jednu z klíčových nerovností dnešní doby: týkající se majetku a přístupu k bydlení.
Nechci nijak zlehčovat problém diskriminace různě definovaných menšin. Nemělo by se ale zapomínat ani na problémy skupin, které do šablon konceptu diskriminace nezapadají. Socioekonomické nerovnosti, především rozdíly v příjmu a majetku, dle mého soudu zůstávají stále pro debaty o sociální spravedlnosti neopominutelné.
Diskuse o sociální spravedlnosti se totiž dnes často točí kolem problému diskriminace a znevýhodnění. A to diskriminace obvykle na základě etnické příslušnosti, genderu nebo sexuální orientace či náboženství, věku nebo zdravotního stavu. Diskriminace pak spočívá v omezování nebo útlaku, které narušuje rovné šance členů společnosti. Pokud ale zůstáváme u takovéhoto pojetí diskriminace a narušování rovných šancí, tak se v tématu sociální spravedlnosti objeví jedno slepé místo.
Ne náhodou jsou příznivcům politických populistů podobné úvahy o diskriminaci proti mysli. Pokud patří mezi manuálně pracující či část střední vrstvy, která je ve větší míře ohrožena sociálními riziky, tak podobné úvahy, zdůrazňující diskriminaci, mohou přehlížet téma socioekonomických nerovností, které tito voliči mohou ve větší míře pociťovat.
Přitom, jak ukazují sociologická šetření, tak sociální status se do značné míry reprodukuje (generačně předává) díky vzdělávacímu systému. Je popsán mechanismus vzdělanostní reprodukce, kdy děti vysokoškoláků mnohem častěji znovu končí na vysokých školách a děti manuálně pracujících v učňovských oborech. Výzkumy bydlení vedle toho naznačují, že mezigenerační solidarita, při pomoci mladší generaci s pořízením vlastního bydlení, zakládá jednu z klíčových nerovností dnešní doby: týkající se majetku a přístupu k bydlení.
Nechci nijak zlehčovat problém diskriminace různě definovaných menšin. Nemělo by se ale zapomínat ani na problémy skupin, které do šablon konceptu diskriminace nezapadají. Socioekonomické nerovnosti, především rozdíly v příjmu a majetku, dle mého soudu zůstávají stále pro debaty o sociální spravedlnosti neopominutelné.