Je popularita vládního hnutí Ano překvapující?
Odpověď na otázku je asi do značné míry dána tím, jakou politickou stranu sami plánujeme zvolit. Pokusím se nicméně jako nevolič vládního hnutí hledat příčiny popularity tohoto hnutí.
Nárůst popularity Ano nastal po zlepšení pandemické situace. To je interpretováno tak, že volič rychle zapomněl na nezvládnutou situaci a smutná čísla úmrtnosti během pandemie. Může být. Z druhé strany se (také) díky vládním opatřením podařilo udržet nízkou úroveň nezaměstnanosti a ekonomika se rychle začíná zotavovat z krize, která se nyní jeví jen jako krátkodobá.
Po celou dobu, kdy bylo Ano ve vládní koalici, s výjimkou pandemické krize, ekonomika rostla. Domnívám se, že také díky tomu, že v tomto období byla uplatňována levicová politika, z ekonomického růstu profitovala širší část společnosti. Rostla minimální mzda, platy ve veřejném sektoru i důchody. Rozpočtový schodek nyní pomiňme, navíc je možné se ve vztahu k dluhu odvolat právě na pandemii onemocnění COVID-19.
To samozřejmě neznamená, že česká společnost nemá své sociální problémy. Jsou jimi zejména exekuce a předluženost části populace – kdy některé kroky k řešení tohoto problému se sice podařilo prosadit, dle odborníků jsou však stále nedostatečné. Dalším problémem je nedostupnost bydlení, nyní se o tomto problému hodně diskutuje v médiích, věnují se mu také více než v minulosti politické programy. Je však otázkou, jestli se podaří, vedle soukromým sektorem prosazované mantry „rychleji stavět“, najít také nástroj bytové politiky pro tu část populace, pro kterou jsou současné ceny vlastnického bydlení mimo jejich možnosti.
Sociální problémy ale zasahují jen část společnosti a zdá se, že vládní hnutí nyní profituje z období, kdy dochází delší dobu k růstu životní úrovně. Možná se pletu a jistě lze hledat i jiné příčiny (vlastnictví médií asi nikoliv ve druhé řadě), stejně jako lze diskutovat o tom, kdo byl iniciátorem opatření v sociální politice. Je však třeba se snažit překonat černobílé vidění politické skutečnosti a snažit se pochopit motivy téměř třetiny voličů, kteří dle aktuálních průzkumů plánují zvolit Ano.
Nárůst popularity Ano nastal po zlepšení pandemické situace. To je interpretováno tak, že volič rychle zapomněl na nezvládnutou situaci a smutná čísla úmrtnosti během pandemie. Může být. Z druhé strany se (také) díky vládním opatřením podařilo udržet nízkou úroveň nezaměstnanosti a ekonomika se rychle začíná zotavovat z krize, která se nyní jeví jen jako krátkodobá.
Po celou dobu, kdy bylo Ano ve vládní koalici, s výjimkou pandemické krize, ekonomika rostla. Domnívám se, že také díky tomu, že v tomto období byla uplatňována levicová politika, z ekonomického růstu profitovala širší část společnosti. Rostla minimální mzda, platy ve veřejném sektoru i důchody. Rozpočtový schodek nyní pomiňme, navíc je možné se ve vztahu k dluhu odvolat právě na pandemii onemocnění COVID-19.
To samozřejmě neznamená, že česká společnost nemá své sociální problémy. Jsou jimi zejména exekuce a předluženost části populace – kdy některé kroky k řešení tohoto problému se sice podařilo prosadit, dle odborníků jsou však stále nedostatečné. Dalším problémem je nedostupnost bydlení, nyní se o tomto problému hodně diskutuje v médiích, věnují se mu také více než v minulosti politické programy. Je však otázkou, jestli se podaří, vedle soukromým sektorem prosazované mantry „rychleji stavět“, najít také nástroj bytové politiky pro tu část populace, pro kterou jsou současné ceny vlastnického bydlení mimo jejich možnosti.
Sociální problémy ale zasahují jen část společnosti a zdá se, že vládní hnutí nyní profituje z období, kdy dochází delší dobu k růstu životní úrovně. Možná se pletu a jistě lze hledat i jiné příčiny (vlastnictví médií asi nikoliv ve druhé řadě), stejně jako lze diskutovat o tom, kdo byl iniciátorem opatření v sociální politice. Je však třeba se snažit překonat černobílé vidění politické skutečnosti a snažit se pochopit motivy téměř třetiny voličů, kteří dle aktuálních průzkumů plánují zvolit Ano.