Jsou důsledky „klientelistického kapitalismu“ fiskálně neutrální?

Prostor pro zlepšení situace veřejných financí je jistě ve více oblastech. Většinu lidí by potěšilo, kdyby k tomu přispěl růst HDP. Hodně, více než například o potřebě daňové progrese, se pak mluví o tom, že stát vynakládá příliš mnoho finančních prostředků na státní zaměstnance.

Nechci nijak zpochybnit, že například digitalizace státní správy nebo slučování agend (proč se například stejné informace odevzdávají zdravotní pojišťovně, finančním úřadům a ČSSZ) může přinést úspory, ale přijde mi trochu nefér, že státním úředníkům se nasazuje psí hlava. Někteří ekonomové používají dokonce básnické příměry a hovoří pak o tom, že stát je Budulínek. Nebo mluví o tom, že úředníci stojí spoustu peněz a neprodukují žádné hodnoty. Jakoby například tvorba legislativy nebo třeba ochrana přírody a kulturních památek nebyla žádná hodnota.

Ale dobře, je potřeba vždy najít někoho, na koho je možno ukázat prstem. Již naši cestu k prosperitě neohrožuje návrat socialismu, ale stále máme přebujelý stát. Ale opravdu? Nebyl by potřeba někdy naopak stát silnější? Aby dokázal vzdorovat vlivu silných ekonomických hráčů.

Dle informací zveřejněných časopisem The Economist jsme skončili druzí v žebříčku klientelistického kapitalismu (odkaz zde) z posuzovaných 40 zemí, první bylo Rusko. Tedy velká část bohatství našich miliardářů pochází ze sektorů náchylných ke klientelismu. Z oblastí, kde může docházet k úzkému propojení mezi byznysem a politikou. Jaký má tato skutečnost dopad na státní rozpočet se z predikcí a odhadů Ministerstva financí nicméně nedozvíme.

A hlavně takové zprávy rychle proletí naší mediální krajinou. Tu se něco napíše o daňových rájích, tu o tom, že Miloš Zeman se vrátil z návštěvy Číny letadlem společnosti PPF. Ale pak se jede dál podle starých pravidel. Problémem je potom stále zneužívání sociálních dávek, nebo třeba nevýkonný úřednický aparát. Nebo jako ohrožení našeho systému je sice vnímán Andrej Babiš, o tom, jaké problémy jsou ale v systému zakořeněny, se příliš nemluví. A tak, když se například v médiích objeví zmínka o skrytém vlivu Daniela Křetínského, dozvíme se, že o přestávce na fotbale navštívil šatnu rozhodčích.