Kdo je dnes „Velký bratr“?
Stát (a veřejná sféra) je často vnímána jako oblast potenciálně ohrožující naše individuální svobody, oproti sféře soukromé spojené též s prostředím podnikání, která je naopak sférou, díky níž naše svoboda dostává prostor a možnost dýchat. Odpovídá tento pohled ale současné zkušenosti?
V naší zemi, která prošla zkušeností komunistické totality, je tento pohled pochopitelný. Jistě i společnosti na západ (v případě Rakouska jih) od našich hranic prošli obdobím, kdy byl větší tlak na podřízení se státní moci a společenské konformitě obecně. Jenže stát, veřejnou sféru máme možnost nějak ovlivnit prostřednictvím účasti ve volbách, veřejná sféra má vazbu nejen na politické dohody, ale i společenský konsensus. To již ale nemůžeme říci o lidech, vlastnících pohádkové majetky, jejichž vliv na chod společnosti narůstá.
Nezdá se, že by lidé jako Elon Musk měli potřebu skládat účty něčemu jinému než svému egu (běžným občanům určitě ne). Ano, je tu teorie zásluh. Jenže jak chápat zásluhy dnes? Přinos pro společnost, to asi ne, hodnotu práce vykonávané člověkem, nebo odraz jeho píle a schopností? No v době, kdy hrstka dolarových miliardářů vlastní více než třikrát tolik oproti chudší polovině planety, spíše jako ideologii zakrývající neobhajitelné. Svoboda jednotlivce jistě potřebuje majetková práva a právo podnikat. Potřebuje ale nutně možnost neomezeně kumulovat majetek, rozšiřuje to, že roste počet dolarových miliardářů a jejich majetek, nějakým způsobem svobody ostatních lidí? Nejsem si jist.
Nejde jen o nárůst vlivu (též politického) spojeného s kumulací majetku. V posledních desetiletích byl posilován trend privatizace veřejných statků a služeb, mnoho činností poskytovaných státem začalo přecházet na soukromý sektor (též zisky z nich). Přibyly též nové oblasti a služby poskytované soukromým sektorem, bez nichž člověk v praktickém životě obtížně může fungovat. Možná se obejde bez Facebooku či jiných sociálních sítí (i když i to je v některých věkových nebo profesních skupinách diskutabilní), stěží ale bez mobilního telefonu nebo internetového připojení. Nemusíme mít možná příliš velkou fantazii, abychom si dokázali představit, před čím by mohl George Orwell (bytostný zastánce levice, hlásící se k socialismu) varovat, kdyby znal současný svět.
Myslím si, že stát a veřejnou sféru dnes můžeme chápat naopak jako oblast, která může rozšiřovat naši svobodu tím, že může nastavovat meze excesům současného kapitalismu. Možná by stálo za to začít třeba tím, usilovat o spravedlivější zdanění. Pokud tedy ale věříme tomu, že voliči mají v demokracii větší váhu než vlivové skupiny spojené s finančními a ekonomickými elitami a zájmy.
V naší zemi, která prošla zkušeností komunistické totality, je tento pohled pochopitelný. Jistě i společnosti na západ (v případě Rakouska jih) od našich hranic prošli obdobím, kdy byl větší tlak na podřízení se státní moci a společenské konformitě obecně. Jenže stát, veřejnou sféru máme možnost nějak ovlivnit prostřednictvím účasti ve volbách, veřejná sféra má vazbu nejen na politické dohody, ale i společenský konsensus. To již ale nemůžeme říci o lidech, vlastnících pohádkové majetky, jejichž vliv na chod společnosti narůstá.
Nezdá se, že by lidé jako Elon Musk měli potřebu skládat účty něčemu jinému než svému egu (běžným občanům určitě ne). Ano, je tu teorie zásluh. Jenže jak chápat zásluhy dnes? Přinos pro společnost, to asi ne, hodnotu práce vykonávané člověkem, nebo odraz jeho píle a schopností? No v době, kdy hrstka dolarových miliardářů vlastní více než třikrát tolik oproti chudší polovině planety, spíše jako ideologii zakrývající neobhajitelné. Svoboda jednotlivce jistě potřebuje majetková práva a právo podnikat. Potřebuje ale nutně možnost neomezeně kumulovat majetek, rozšiřuje to, že roste počet dolarových miliardářů a jejich majetek, nějakým způsobem svobody ostatních lidí? Nejsem si jist.
Nejde jen o nárůst vlivu (též politického) spojeného s kumulací majetku. V posledních desetiletích byl posilován trend privatizace veřejných statků a služeb, mnoho činností poskytovaných státem začalo přecházet na soukromý sektor (též zisky z nich). Přibyly též nové oblasti a služby poskytované soukromým sektorem, bez nichž člověk v praktickém životě obtížně může fungovat. Možná se obejde bez Facebooku či jiných sociálních sítí (i když i to je v některých věkových nebo profesních skupinách diskutabilní), stěží ale bez mobilního telefonu nebo internetového připojení. Nemusíme mít možná příliš velkou fantazii, abychom si dokázali představit, před čím by mohl George Orwell (bytostný zastánce levice, hlásící se k socialismu) varovat, kdyby znal současný svět.
Myslím si, že stát a veřejnou sféru dnes můžeme chápat naopak jako oblast, která může rozšiřovat naši svobodu tím, že může nastavovat meze excesům současného kapitalismu. Možná by stálo za to začít třeba tím, usilovat o spravedlivější zdanění. Pokud tedy ale věříme tomu, že voliči mají v demokracii větší váhu než vlivové skupiny spojené s finančními a ekonomickými elitami a zájmy.