Stát by se měl snažit o nastavení podmínek příznivých pro fungování volného trhu. To je cesta k prosperitě. Vše ostatní je potom komunismus nebo nesmysl. Věříme vlastně ale stále této představě?

Dobrý konkrétní příklad pro to, jak tato stále dosti vžitá představa funguje v praxi, je oblast bydlení a bytové politiky. Vytvoření podmínek pro to, aby si každý jednotlivec mohl najít odpovídající bydlení na trhu, je dlouhodobě základní východisko bytové politiky. Což je logicky spojeno s představou, že tržní prostředí zajistí optimálním způsobem bytové potřeby obyvatel. Vedle toho jako doplněk koncepce bytové politiky slouží podpora sociálního bydlení, zatím však stále pouze proklamovaná, jiné účinné nástroje, než sociální dávky, v bytové politice v současnosti postrádáme.

Zastavme se ale u základní teze: je na místě, po zhodnocení více než třicetiletého vývoje, stále taková důvěra v trh? V dostupnosti vlastnického bydlení je aktuálně v ČR (za rok 2022) vlastnické bydlení druhé nejméně dostupné v Evropě, dle Deloitte Property Indexu, hůře dostupné je jenom na Slovensku. Na byt o rozloze 70 m² potřebují Češi zaplatit cenu odpovídající 13,3 průměrným hrubým ročním platům. Ještě v roce 2015 to bylo 6,9 hrubých ročních platů. Ceny nájemního bydlení v krajských městech a Středočeském kraji zachycuje Deloitte Rent Index, aktuálně byla (v třetím kvartálu roku 2023) průměrná celková cena pronájmu 293 Kč za m² (od roku 2014 došlo k nárůstu o 92,5 %). Lze věřit tomu, že jedinou či primární příčinou nízké dostupnosti bydlení je pomalá výstavba a špatná legislativa v povolování staveb?



Výše uvedený graf zachycuje počet dokončených bytů v jednotlivých letech, tedy kolik jich vzniklo novou výstavbou či rekonstrukcí (ta představuje něco přes 10 %). Pravděpodobně ceny nemovitostí ovlivňuje to, že dlouhodobě je výstavba nízká, zejména v některých městech, kde je vysoká poptávka po bydlení. Ale v letech, kdy došlo k prudkému zdražování, došlo k nárůstu výstavby (byť mírnému). Netroufám si interpretovat, co je hlavní příčinou vysokých cen nemovitostí. Ale například levicoví žurnalisté upozorňují na to, že ve veřejné debatě se poněkud přehlíží vliv spekulativní poptávky po nemovitostech. U nás určitě hraje vliv i poptávka drobných investorů, zhodnocujících úspory nákupem nemovitostí. Je dost pravděpodobně, že pokles této poptávky potom ovlivňuje i současné snížení poptávky po nákupu nemovitostí (a nejen to, že jsou hůře dostupné hypotéky). Protože tato investice nyní už nevypadá tolik lákavě. V uplynulých několika letech ale velmi pravděpodobně ovlivňovala znatelně poptávku i ceny. Doplnil bych, že absence nástrojů bytové politiky na trh s bydlením, zejména nájemním, též bude mít svůj vliv. Zaměřovat se jen na problém nedostatečné a pomalé výstavby považuji spíše za účelový a pragmatický argument, z pozice stakeholderů na trhu s bydlením. Navíc to již dnes není pravda, staví se méně, než by mohlo, kvůli klesající poptávce.

Tržní ekonomika přitom nevylučuje jiný přístup k bytové politice než ten, který stojí a padá s důvěrou v trh. Jako příklad dobré praxe bývá často uváděna Vídeň. Méně se však ví, že například v Holandsku je vysoký podíl sociálního, v naší terminologii spíše dostupného, bydlení. Je určeno lidem s nižšími příjmy a v roce 2018 byl podíl těchto bytů v bytovém fondu země 28,7 %!

V kontextu České republiky pak může být tématem bytové politiky nejen bydlení pro lidi v bytové nouzi či změna předpisů povolování staveb, ale též podpora výstavby dostupných nájemních bytů či neziskových projektů družstevního bydlení. V minulosti u nás existovaly dva legislativní návrhy, které měly ambici zásadnějším způsobem změnit dostupnost bydlení v zemi. Oba byly sice odlišně koncipované, ale oba byly spojeny s ČSSD (návrh MPSV, kdy ministryní byla Marksová-Tominová a návrh, který inicioval poslanec Birke). Ani jeden z těchto návrhů se však nepodařilo prosadit do české legislativy a ČSSD je opoziční stranou, která nyní nemá zastoupení v Poslanecké sněmovně. Na komunální úrovni bývá dostupnost bydlení důležitým tématem i pro lidovce a Piráty. Nic však nenasvědčuje tomu, že by současná pravicová vláda chtěla vybočit z nastoleného směru: o bytové potřeby obyvatel se postará nejlépe volný trh. Jakým způsobem však? Někdy to působí i dojmem, že větší problém představuje narušení (“pokřivení“) podmínek volného trhu než to, že bytové potřeby jsou zajištěny ne vždy zrovna uspokojivým způsobem (např. že pracující člověk musí bydlet ve spolubydlení či u rodičů).

Nechci rozporovat to, že volný trh zajistí bytové kapacity racionálnějším způsobem než veřejný sektor. Jenže ekonomicky racionálnějším způsobem znamená též s maximálním možným ziskem. A tak výsledná cena nájmu či družstevního podílu může být pro zákazníka (občana) přesto výhodnější ve veřejných či neziskových projektech, kde postačí, aby byly pokryty vstupní náklady. V současnosti však chybí vhodně nastavená podpůrná legislativa či pobídky ze strany státu. V případě bydlení pro lidi v situacích spadajících do bytové nouze či sociálně vyloučené (což by se dle odhadů mohlo týkat přibližně 200 tisíc lidí), určitá dotace nutná je. Pro společnost je však stále v mnoha ohledech výhodnější ji zaplatit, než ponechat tuto situaci dále na působení „volného trhu“ respektive tzv. obchodu s chudobou.

Téma bytové politiky však v politice tweetů není ani příliš zajímavé pro veřejnou debatu. Vhodnější téma k oslovení voličů pak pro naše politické reprezentanty představuje třeba rádoby vtipná diskuse o nákupu či výrobě lískoořískové nátěrky. Problémům mladých lidí s bydlením či domácnostem, které polovinu svých příjmů zaplatí za úhradu nájmu a souvisejících služeb, však to, že naši političtí představitelé mají smysl pro humor, příliš nepomůže. A pokud si chtějí zpříjemnit večer výrobou sladkých pokrmů, mohou dnes snadno sáhnout po spolehlivějších a prověřenějších zdrojích.

Tolik příklad, oblast bydlení a bytové politiky. Zpět k však obecnějšímu tématu, existují alternativy „víry v trh“? Alternativou dnes je volba mezi politikou škrtů a populismem. Lze si teoreticky sice představit třeba volbu mezi sociálně-tržní ekonomikou (liberální přístup) a tržní ekonomikou spojenou se silným veřejným sektorem (levicový přístup). Jenže snít je lepší s knížkou veršů než v úvahách o politice. Takže zpátky k otázce v názvu blogu, ne, žádná reálná alternativa není...