Nebo spíše špatné hájení zájmů jednotlivých společenských skupin ze strany volených zástupců?

Uvažujeme-li o preferencích pro ANO a SPD, jsou, dle jednoho z aktuálních průzkumů veřejného mínění, na úrovni kolem 45 %. Lze samozřejmě namítnout, že ANO není populistickou stranou (hnutím). Dle mého soudu je sice možné ji takto označit, je to ale spíše výrazem našeho hodnocení než nestranným analytickým pojmem. ANO se však vymezuje vůči politice tzv. tradičních politických stran a zdá se též, že politický marketing nahrazuje programové ukotvení strany. Vedle popularity těchto dvou stran musíme pak připočíst šířící se skepsi vůči politice, která se může projevit nárůstem rezignace na volební účast. A též posilování tzv. antisystémových sil, jejichž výrazem se staly v minulosti proběhlé protivládní demonstrace. Je možné toto vysvětlit tím, že je veřejnost špatně informována?

Přijde mi, že v dnešní době je bohužel někdy obtížné ubránit se cynismu a omlouvám se, bude-li tak můj komentář působit. Dnes pro mnoho lidí (různorodých politických postojů) jsou bránou ke zprávám internetové vyhledávače, nejčastěji asi Seznam.cz. Je dosti kontrastní, když porovnáme, jak působí zprávy ze zpravodajských serverů informující o válce či poklesu reálných mezd oproti sousedícím zprávám z bulváru. Kde různé celebrity (nebo možná spíše bulvární novináři) řeší problémy s postavou, zda někdo starší vypadá mladě, někdo mladší zas naopak přibral apod. Asi na tom není nic špatného, ale ten kontrast je poměrně do očí bijící. Jistě nejsem jediný, jehož pozornost to upoutalo. Je pak asi i obtížnější věnovat se bezstarostnému čtení, které s našim životem příliš nesouvisí, když již z titulků jiných článků je zřejmé, že po příštím rozpisu plateb za energie bude obtížnější udržet životní optimismus nejen pro čtenáře, ale i další členy domácnosti.

Jinak řečeno, určitý nezájem o politiku může být vlastně signálem, že vše je zaběhlé k relativní spokojenosti i těch méně angažovaných a jiný „nezájem“ zas může být výrazem toho, že člověk veřejné dění intenzivně vnímá a nepostrádá na ně svůj názor. Nezájem může být projevem nespokojenosti a provázet ho může přesvědčení, že volení zástupci by mohli dělat svoji práci lépe.

Jenže nabízí se otázka, zda je to vůči politikům fér? Vinit je z problémů, o kterých čteme, nebo i známe z vlastní zkušenosti. Nejde určitě jen o to, že na globální události s dopadem na naši zem mají naši volení zástupci obvykle jen velmi omezený vliv. Nebo o pravicový narativ, že každý svého štěstí strůjcem a lze pracovat třeba i o víkendu, případně méně topit. Tou klíčovou otázkou podle mě v kontextu české veřejné debaty spíše je, jaká je, vedle odpovědnosti elit politických, odpovědnost elit ekonomických. A jestli spíše než vinit bruselské úředníky z kdejakého nešvaru nemůže být přínosnější více hledat kořeny mnoha problémů v transformaci probíhající v 90. letech.

Paušální odsudky lidí s ekonomickým vlivem, stejně jako paušální odsudky politiků, jsou samozřejmě mimo. 90. léta však ukázala, že vliv na stát (politiku) může být součástí podnikání a dosahování zisku. Z 90. let známe pojem bankovního socialismu, v roce 2005 byly vyčísleny náklady státu (nejsou tedy zahrnuty ztráty jednotlivců) na transformaci bank a podniků na 600 miliard, nejvíce peněz bylo určeno na očištění bank od špatných úvěrů. Tato částka již jistě patří minulosti, to však nemusí platit o vlivu zákulisních ekonomických hráčů na politický proces. I když vnímal jsem jako určitou ironii, když velkorysejší přístup k oddlužení lidí v dluhové pasti byl označován jako morální hazard a výše uvedená částka zaplacená státem byla vnímána jako náklad jinak úspěšné ekonomické transformace, který prostě bylo nutné zaplatit.

Jenže, kdo by si nechtěl udržet pozitivní náhled na život a svět okolo? Pokud bulvár či povrchní zábava již nemůže poskytnout potřebné rozptýlení od všedních starostí, lze si přečíst nějakou knihu, nebo zhlédnout kvalitní seriálovou či filmovou produkci. Pro mě osobně byl třeba příjemným překvapením seriál Nadace, vycházející z jedné z určujících knižních sérií žánru sci-fi, který sice řeší politickou i společenskou krizi, české kulisy však může připomínat jen to, že filmový štáb díky využití filmových pobídek natáčel i u nás.