Na postesk nad špatnou znalostí moderních dějin dnešních středoškoláků narážím v médiích poměrně často. Byť jeho relevanci neumím příliš posoudit, mohu vycházet jen z toho, že se o tématech moderních dějin snažím bavit se svou dcerou, myslím si, že je dobře, že zaznívá.

Možná to totiž ukazuje, že již ztrácí důvěru představa, že postačující míra pro sledování kontinuity času po pádu komunistického bloku je jednoduchá ekonomická křivka, zachycující růst hrubého domácího produktu (tedy pro upřesnění, pokud vládne pravice, tak zachycuje v naší zemi obvykle jeho pokles). Je zde dle mého soudu však jedno úskalí.

Není asi nutné připomínat známý citát, že dějiny píší vítězové. Moderní dějiny, české země, Evropy, globálního světa, mají značnou relevanci pro současné politické i diskurzivní spory a chybí také možnost dostatečné distance od těchto událostí. Snad tedy není volání po lepší znalosti moderních dějin voláním po formování určitého pohledu na dějiny, ale spíše voláním po schopnosti rozvíjet kritický úsudek studentů a jejich zájem o práce historiků.

Napadá mě však jedna taková poznámka. Je nepochybně nutné, aby studenti byli dobře obeznámeni, jak plán vytvořit lepší společnost skončil politickou perzekucí a omezováním svobody. Důležité je ale myslím i například položit otázku, proč vlastně Komunistická strana Československa vyhrála v roce 1946 do roku 1990 poslední svobodné volby v Československu. Tato otázka nás může vést na jednu stranu zpět, nejen ke druhé světové válce, ale též velké hospodářské krizi a pohledem opačným například k Pražskému jaru. Horizontálně zase k otázce, proč docházelo v západní Evropě k výraznému posilování sociálního státu, nebo v USA byla nastavena vysoká míra daňové progrese. Jednoznačná interpretace takových otázek je jistě obtížná i pro erudovaného historika a patří možná spíše do politické propagandy. Každopádně, klást si takové otázky, nemusí být zajímavé jen pro středoškoláky, ale může celkově napomoci chápat současné dění.