Pokud některý z akademických textů získá pozornost veřejné debaty, poměrně často se jedná o diplomové práce politiků. Byl to případ kandidátů na ministra Taťány Malé (ANO) nebo Petra Krčála (ČSSD). V minulosti též byla například probírána závěrečné práce bývalého primátora Brna Romana Onderky (ČSSD). Tématem, vedle kvality těchto textů, byla oblast publikační etiky a původnost těchto textů.

Než se pustíme do příkrých (a často i laciných) soudů při příští obdobné kauze, je možná užitečné položit si několik obecnějších otázek. Autorství a spoluautorství textů a následný citační ohlas ovlivňuje hodnocení (a tedy také financování) společenskovědních a humanitních oborů. Čteme-li nějaký text, odborný, akademický či publicistický, je-li podepsaný, známe jeho autora. Znamená to však, že víme vše o procesu, jak se myšlenky otiskly do napsaného textu? Jistě ne. A není myšleno plagiátorství či pomoc AI při psaní textu.

V současných textech ve společenských vědách se často píše o tom, že autoři produkují jednotlivé texty v rámci ustavených diskurzů. Použijeme-li slovník konzervativnějšího diskurzu věd humanitních, můžeme hovořit o duchu doby („zeitgeist“), což mění perspektivu. Tento pojem více akcentuje zkušenost a emoce. Duch je svázán s tělem, nejen tiskařskou černí. Čteme-li některou diskurzivní analýzu, důležitým tématem pak bývá moc, nikoliv jednota.

Možná více srozumitelné toto téma může být pro čtenáře, který se nezajímá tolik o společenskovědní a humanitní obory, když si představíme způsob, jakým se političtí představitelé snaží ovlivnit veřejné mínění (či jejich marketingové týmy). Nehovoříme sice o tom, že by političtí reprezentanti byli spoluautory textů, které najdeme pod novinovými články či jinde na internetu a sociálních sítích, hovoříme však o tom, že negativně ovlivňují atmosféru ve společnosti.

Nebo i pozitivně. Je zajímavé si však všimnout, že historie, filosofie a sociologie, obory ke kterým měl blízko náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk, co se týče relevance pro sociální praxi, jsou dnes dosti ve stínu ekonomie. „It's the economy, stupid“, řeč peněz je zkrátka silnější, pro praxi podstatnější, než vznešeně vyřčená či precizně formulovaná slova. Těch koneckonců v internetových diskusích zas tolik nenajdeme.

Ale přesto mě napadá jedna otázka, byť někomu se může zdát být příliš prostá či zkratkovitá: když Jan Amos Komenský formuloval své pedagogické a didaktické zásady: zásadu názornosti, přiměřenosti, systematičnosti a další, jaký je vlastně nyní jeho citační index v pedagogice? A druhá, možná podstatnější: „impact“ na současnou pedagogickou praxi?

Omlouvám se za nadsázku v tomto textu. Když nyní nejsou tolik prostředky s ohledem na konsolidaci veřejných financí na současné bádání v humanitních a společenskovědních oborech, což jistě ovlivní vznik textů nových, má pak smysl připomenout, že o zásadnějších škrtech pro knihovny se zatím nemluví a zájemce o tuto oblast bádání tak stále může najít mnoho zajímavých textů (nejen v archivech závěrečných prací studentů).