Chcete bydlet regulovaně? Zchudněte!
Kolem regulovaného nájemného zuří už dlouho lítý boj a argumenty obou stran nabývají na absurditě.
S oblibou si pročítám články i blogy týkající se regulovaného nájemného – zajímají mě názory obou stran, tedy zastánců i odpůrců. Na straně zastánců je poměrně dobře slyšet pan Stanislav Křeček, který o regulovaném nájemném naposledy blogoval toto úterý.
Hádky okolo regulace lze stručně shrnout takhle: odpůrci říkají, že regulace je obskurní archaismus, který deformuje trh, je nespravedlivý, nelogický a stejně nepomáhá těm, kdo opravdu potřebují. Zastánci (třeba pan Křeček) říkají, že bez regulace skončí část národa na dlažbě, protože si nebude moci dovolit bydlení (třeba z důvodu nemoci, nízkého příjmu, ztráty zaměstnání).
Z mého pohledu je to takhle: nikdo (snad až na pár ultrapravicových miliardářů) nezpochybňuje, že bydlení je základní lidská potřeba, že je relativně drahé, že může být v určitých případech pro člověka nedostupné a že když na to přijde, má společnost povinnost člověku v nouzi pomoci. Když onemocníte, když odejdete do důchodu, když se dostanete do složité rodinné situace, když přijdete cizí vinou o práci, když jste staří či slabí – ve všech těchto případech by měl existovat někdo (stát, obec, nezisková organizace…), kdo vám pomůže bydlet (kdo vám na bydlení přispěje).
Ale ne formou regulovaného nájemného. Mělo by se to dít adresně, mělo by se to dít jen u lidí, kteří to skutečně potřebují. Stejně jako dokážeme zajistit, že u nás nikdo nezemře hlady, protože mu vždycky dáme aspoň na základní potraviny, tak bychom uměli zajistit, že nikdo nebude bydlet pod mostem, protože mu dáme aspoň na základní bydlení.
Pokud je někdo opravdu v nouzi, ať dostává měsíčně klidně šest tisíc – přidá další svoje dva a může bez potíží bydlet v 1+1 na sídlišti v Brně. Není to nijak degradující, byt bude v dosahu MHD, bude mít spoustu pracovních příležitostí – a ostatně bydlí tak desetitisíce lidí. A myslím, že s tímto modelem by neměl problém žádný z odpůrců regulace.
Ale přispívat na bydlení stávající formou regulovaného nájemného je zhovadilost: za prvé nikdo neurčuje, zda regulovaný nájemník opravdu příspěvek potřebuje, takže sponzoring dostává náhodně vybraná část populace (a pan Křeček je krásnou ukázkou toho, že selekce opravdu nefunguje), a za druhé přispívat potřebným by měl stát (obec) a ne soukromí majitelé – a navíc opět ne ti, kteří jsou nejbohatší, ale zase náhodně vybraná část, která má tu smůlu, že jimi vlastněné byty podléhají regulaci.
S oblibou si pročítám články i blogy týkající se regulovaného nájemného – zajímají mě názory obou stran, tedy zastánců i odpůrců. Na straně zastánců je poměrně dobře slyšet pan Stanislav Křeček, který o regulovaném nájemném naposledy blogoval toto úterý.
Hádky okolo regulace lze stručně shrnout takhle: odpůrci říkají, že regulace je obskurní archaismus, který deformuje trh, je nespravedlivý, nelogický a stejně nepomáhá těm, kdo opravdu potřebují. Zastánci (třeba pan Křeček) říkají, že bez regulace skončí část národa na dlažbě, protože si nebude moci dovolit bydlení (třeba z důvodu nemoci, nízkého příjmu, ztráty zaměstnání).
Z mého pohledu je to takhle: nikdo (snad až na pár ultrapravicových miliardářů) nezpochybňuje, že bydlení je základní lidská potřeba, že je relativně drahé, že může být v určitých případech pro člověka nedostupné a že když na to přijde, má společnost povinnost člověku v nouzi pomoci. Když onemocníte, když odejdete do důchodu, když se dostanete do složité rodinné situace, když přijdete cizí vinou o práci, když jste staří či slabí – ve všech těchto případech by měl existovat někdo (stát, obec, nezisková organizace…), kdo vám pomůže bydlet (kdo vám na bydlení přispěje).
Ale ne formou regulovaného nájemného. Mělo by se to dít adresně, mělo by se to dít jen u lidí, kteří to skutečně potřebují. Stejně jako dokážeme zajistit, že u nás nikdo nezemře hlady, protože mu vždycky dáme aspoň na základní potraviny, tak bychom uměli zajistit, že nikdo nebude bydlet pod mostem, protože mu dáme aspoň na základní bydlení.
Pokud je někdo opravdu v nouzi, ať dostává měsíčně klidně šest tisíc – přidá další svoje dva a může bez potíží bydlet v 1+1 na sídlišti v Brně. Není to nijak degradující, byt bude v dosahu MHD, bude mít spoustu pracovních příležitostí – a ostatně bydlí tak desetitisíce lidí. A myslím, že s tímto modelem by neměl problém žádný z odpůrců regulace.
Ale přispívat na bydlení stávající formou regulovaného nájemného je zhovadilost: za prvé nikdo neurčuje, zda regulovaný nájemník opravdu příspěvek potřebuje, takže sponzoring dostává náhodně vybraná část populace (a pan Křeček je krásnou ukázkou toho, že selekce opravdu nefunguje), a za druhé přispívat potřebným by měl stát (obec) a ne soukromí majitelé – a navíc opět ne ti, kteří jsou nejbohatší, ale zase náhodně vybraná část, která má tu smůlu, že jimi vlastněné byty podléhají regulaci.