Pan ministr Liška za zelené ve svém blogu na Aktuálně.cz vítá možné změny zahraniční politiky Spojených států, o nichž se spekuluje, a navrhuje odložit české rozhodnutí o radarových smlouvách. Prý by to mohlo snížit mezinárodní napětí a zároveň poskytnout čas americké straně k formulaci svých priorit.

Až strana zelených zaslouženě opustí parlament a komentátoři budou bilancovat, patrně napíšou, že jediné dobro, co vykonala, bylo nominování pana Schwarzenberga do funkce ministra zahraničí. Zpochybňovat nyní stěžejní úsilí nejoblíbenějšího ministra vypovídá o prachmizerném politickém instinktu.

Spojené státy sledují a respektují vůli svých partnerů a pan Liška jim nyní vzkázal, že nám vlastně o nějaký radar a americkou přítomnost v Evropě ani nejde, hlavně když bude méně jaderného arzenálu.

Osobně se děsím toho, že budeme v politice USA svědky změkčilosti vůči režimům, jako je putinovské Rusko, které je zatím naší nejbližší hrozbou. To se v těchto dnech zabydluje v Gruzii a nemůže si přát nic lepšího než pacifistické nálady v mezinárodních vztazích.

V roce 1971 vyšla v New Yorku kniha s poetickým názvem Rudá hvězda nad Betlémem. Ira Hirschmann, bývalý americký expert na blízkovýchodní problematiku, v ní tvrdí, že Rusové nikdy neopustili dávný imperiální sen Kateřiny Veliké o ruském obsazení přístavů ve strategických vodách Středomoří.

Autor zdůrazňuje, že změkčilost vůči Rusům není namístě a že tam, kde Washington zaujal pevný postoj proti ruskému postupu a jejich záměrům, Rusko se stáhlo. Tam, kde americká politika zakolísala, Rusové se důrazně prosadili.

Někteří reprezentanti českého státu by si měli ujasnit, kde jsou reálné hrozby pro naši společnost, a nechovat se tak, jako bychom žili v tom nejlepším období svých dějin, a také nehledat nepřítele tam, kde není. Jde o to neplést si Východ se Západem.


--------------------------------------------
Viz článek
Rudá hvězda nad Betlémem