To podstatné z kauzy Babiš junior: Co vše by měl premiérův syn vydržet, proč je Babiš senior nelida, kdo stojí policii na krku a utrpení zoufalého Hamáčka

14. 11. 2018 | 11:48
Přečteno 19157 krát
Od pondělí je Česká republika ve vážné krizi potom, co TV Seznam přinesla svědectví Andreje Babiše juniora ze Švýcarska, že spolupracovníci otce ho drželi na Krymu a že podepisoval dokumenty k Čapímu hnízdu, jejichž obsah neznal.

V nastalém zmatku na politické scéně jsou jasné jen tři věci. Česká republika má zase jednou obrovskou ostudu v zahraničí. Andrej Babiš se za každou cenu bude chtít udržet u moci. A opozice se mu pokusí svrhnout vládu.

Zde pět momentů, které jsou podle mého nejdůležitější a o kterých bychom se měli bavit.

1. Dokudrama, které Babiše paradoxně zachrání

Novináři Sabina Slonková a Jiří Kubík nepochybně svou mnohaměsíční prací odhalili mimořádně důležitou věc – že klíčová postava v kauze Čapího hnízda Andrej Babiš junior je schopen výpovědi, ale českou policii to nezajímá. Za to jim patří dík.

Ale problém je ztvárnění, které si ke sdělení této informace vybrali. Pokud by z jejich zjištění vyšla na Seznamu standardní reportáž či třeba článek na Neovlivní Sabiny Slonkové, je pravděpodobné, že by Andrej Babiš už nebyl premiérem: trestně stíhaný šéf vlády, v jehož kauze policie dostatečně nekoná, musí minimálně na čas odstoupit.

Jenže novináři a jejich tým si vybrali ke zveřejnění nesnadný žánr dokudramatu – tento populární formát je postaven na reálném příběhu, ale je notně dramatizován v detailech. Zároveň je složité v takovém formátu udržet důvěryhodnost, protože některé scény jsou zjevně předpřipravené. A autorům se toto dokudrama ne zcela povedlo.

Jakkoliv správně portrétují Babiše juniora jako spíše oběť celého případu, kladou na něj nároky jako na vysokého politika: není mu rozmazán obličej, dávají stopy k místu jeho pobytu, neřeknou mu, že je natáčený.

Nefunguje ani vnitřní logika reportáže. V rámci dramatizace divák sleduje sáhodlouhé hovory o tom, jak zazvonit na zvonek, ale novináři vůbec netematizují hodnověrnost výpovědi zaskočeného člověka, který má mít údajně psychickou nemoc. V dokudramatu to může být klidně vyjádřeno i jako subjektivní přemítání obou novinářů, protože pochopitelně nechtějí zveřejňovat jeho diagnózu, ale musí tam být. Vystačit si s tím, že dotyčný řekne, že dokáže mluvit česky a že jeho matka nedokázala přerušit nezvané hosty, to je zoufale málo.

O problematičnosti zpracování jinak nepochybně důležitého zjištění však žádná mediální reflexe zatím neproběhla. Převážila kolegialita novinářů a upření pozornosti na další překotné dění na politické scéně.

Babiš senior jistě musel být z reportáže otřesen, ale brzo se svým týmem pochopil, že právě tento způsob zpracování mu může pomoci se udržet ještě nějaký ten pátek u moci a přesvědčit veřejnost, že je to celé – jak jinak – kampaň a účelovka. Což se také hned druhý den po odvysílání reportáže stalo: „Můj syn Andrej, kterého novináři přepadli v bytě ve Švýcarsku, kde žije se svojí mámou, a natáčeli ho tajně s kamerou v brýlích, jak se tím sami chlubí, a kladli mu sugestivní otázky, aby dostali tu správnou odpověď, to je skutečně vrchol hyenismu. Protože natáčet psychicky nemocného člověka tajně a tímto způsobem je odporné a hnusné,“ rozčílil se premiér (ale raději to celé četl z papíru, aby na něco nezapomněl).

2. Hyenismus je napsat na psychicky nemocné dítě problémový majetek

Politická scéna se sice otřásá, ale příběh Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo se pro jeho příznivce zdánlivě nemění. Ale tak to docela není. Zazněla totiž jedna důležitá informace, která ukazuje, že Babiš senior je opravdu tvrdým byznysmenem bez sebemenších skrupulí.

Téma duševní nemoci obou jeho dětí z prvního manželství se nyní přetřásá jen z pohledu etiky reportáže a údajného únosu na Krym. Ale vraťme se k Čapímu hnízdu. Andrej Babiš sám prohlásil, že jeho dcera Adriana má bipolární poruchu už dvacet let. O diagnóze Babiše juniora nic nevíme, ale víme, že bohužel také trpí nějakou nemocí a užívá léky.

Takže když Babiš v roce 2007 ukrýval ZZN Agro Pelhřimov (budoucí Čapí hnízdo) kvůli eurodotaci mimo Agrofert do anonymizované malé firmy, tak mezi vlastníky dal své děti, z nichž minimálně jedno už trpělo dlouhou dobu vážnou psychickou nemocí.

Uvědomme si, že zde rozhodně nejde přitom o nějaké dividendové akcie, ze kterých se jen jednou za rok sypou hezké peníze. Čapí hnízdo bylo tehdy teprve na začátku, ekonomicky bez dotace navíc nerentabilní.

A Babiš musel jistě tušit, jaké bude kolem farmy může být dusno. Týdeník Ekonom už v roce 2010 dlouho před tím, než se naplno kauza spustila, jako první psal, že okolo utajené farmy se motá Babiš a zavání to celé podvodem: „Pokud by se ukázalo, že je propojena s nějakou jinou, kapitálově podstatně silnější firmou, zmíněnou dotaci by nikdy nezískala,“ upozornil tehdy Ekonom.

Přesto do takto náročného podniku Babiš navezl své děti, které bojovaly s nemocí a stres z anonymizované farmy jim jen těžko mohl prospět. Pokud tedy premiér používá slova jako hyenismus, ať nejprve začne u sebe.

Má to samozřejmě i politický dopad. Pokud opozice konečně pochopí, co Babiš svým dětem provedl a začne vysvětlovat voličům rozdíl mezi premiérovým počínánim v rodině a heslem na billboardech „Aby se za nás děti nestyděly“, pak podpora ANO asi konečně začne padat.

3. Existuje ještě vůbec Policie ČR?

Trochu stranou politických dopadů kauzy zůstává policie. Médií proběhlo pohoršení, že policie ještě Babiše juniora nevyslechla a tím to v podstatě skončilo.
To je chyba. Jestli je reportáž TV Seznam v něčem velmi cenná, tak v tom, že ukazuje bídu tuzemské policie – pokud se vůbec dá mluvit ještě o její existenci.

Když Babiš junior nahlásil policii únos na Krym, policie se spokojila se zasláním fotografie s jeho matkou. Už to je na pováženou. Ale ještě horší je, že se pravděpodobně tato informace vůbec nedostala ke komisaři Pavlu Nevtípilovi, který nahání juniora jako klíčového svědka k výpovědi.

V reportáži – můžeme spekulovat proč – není zmíněno, že policie měla informace, kde Babiš junior je a že vše rozhodně nevypátrali dva novináři na svou pěst, ale je nepochybným faktem, že Nevtípil dosud Babiše juniora nevyslechl.

Na případu, kde je nepochybný veřejný zájem kauzu co nejrychleji posunout vpřed, zároveň pracuje sám a musí řešit i spoustu jiných případů. Opravdu takto policie vypadá v 21. století? Nebo se vracíme do doby rady Vacátka, který si musel obejít vše důležité nakonec sám?

V takové situaci je jistě férové požadovat hlavu policejní prezidenta. Jenže to nyní nejde, protože se Andrej Babiš zbavil Tomáše Tuhého a nyní se vybírá nástupce.

(A ještě jedna drobnost, kdyby se snad policie rozhodla zase začít fungovat: zákon praví, že je možné vzít do vazby toho, kdo by mohl ovlivňovat svědky. Má česká policie nyní jistotu, že než složitě přes mezinárodní právní pomoc bude moci vyslechnout Babiše juniora – ten má totiž švýcarský pas -, nepokusí se ho k trochu lepší výpovědi přivést třeba jeho otec?)

4. Pirát Bartoš zachraňuje neschopnou opozici

Teď politika: Jakmile TV Seznam zveřejnil v pondělí reportáž, exministr zemědělství Marian Jurečka nelenil a hned na Twitteru hlásil, že se pokusí prosadit hlasování o nedůvěře vládě. Tím začaly hodiny politického chaosu, kdy místo jasného názoru stran se jednotlivci rozhodli excelovat na sociálních sítích.

Dalšího dne předseda ODS Petr Fiala svolal schůzi takzvaného demokratického bloku ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN a k tomu Pirátů. Jakýkoliv závěr této skupiny by Babiše prakticky nemusel zajímat, protože jen demokraté mají malou sílu. Na vyslovení nedůvěry vládě je třeba 101 hlasů. Babiš by měl sílu ČSSD, KSČM a v záloze SPD.

Nekoordinovanou situaci naštěstí zachránil pirát Ivan Bartoš, když Fialovi připomněl základy matematiky. „Pokud máme být akceschopní, je nutno pozvat i SPD a KSČM. 101 je 101.“

Fiala nakonec skončil na půl cesty, komunisty nepozval, ale Tomia Okamuru ano.

Teprve v této chvíli tak akce opozice začala mít nějakou reálnou sílu. Za komunisty přispěchal hned Babiš a když jimi pohrdli demokraté, rychle Vojtěch Filipa přesvědčil. Ale dosavadní spojenec Okamura se vymanil alespoň trochu z vlivu Babiše a hraje to minimálně na obě strany. Jasným cílem je Babiše donutit, aby vyměnil ve vládě ČSSD za SPD.

Babiš má tak proti sobě najednou 92 hlasů a může se stát cokoliv – někdo z ANO si raději zvolí hrůzný konec místo hrůzy bez konce, případně se rozloží ČSSD. A vláda je dole.

5. Okamura jako zasloužený trest pro socialistu Hamáčka

Na politické scéně je nejtragičtější postavou nyní asi předseda ČSSD Jan Hamáček. Ať udělá, co udělá, je to špatně. Pozornost je nyní upřena hlavně na Babiše a jeho skandál, ale je to také moment, kdy se naplno ukazuje, že Hamáčkova strategie pro sociální demokracii byla a je zcela špatná.

Jeho počáteční úvaha, že ČSSD by měla jít do vlády, přitom nebyla mimo. Připomeňme si prosincový průzkum 2017, kdy se Kantar ptal voličů jednotlivých stran, jak jsou spokojeni s povolebním vyjednáváním, tedy totální opozicí vůči Babišově menšinové vládě. Většina voličů všech stran byla spokojena, jen voliči ČSSD byli nespokojeni – 55 procent bylo proti.

Aby se však ČSSD ve velmi nevábné vládě prosadila, musela by do ní jít za třech podmínek. 1. Jedině pokud by doplnila Babišovi většinu s další demokratickou stranou. 2. Vyhlásila svou účast jako menší zlo, aby zde nevládli extrémisté z KSČM a SPD. 3. Donutila Babiše ukončit spojenectví s SPD odvoláním jejich lídrů z pozic ve sněmovně.

Ani jedno Hamáček nezvládl prosadit. Takže v nynější situaci z toho pro něj plynou další tři důsledky, jeden horší než druhý: 1. ČSSD nemá sílu vyhodit Babiše ze sedla, protože se nemůže opřít o prodejné komunisty. 2. Nemá sílu odejít do opozice po všech těch pokořujících podmínkách, které za účast ve vládě přijala. 3. SPD, která stále s Babišem spolupracuje, chce naopak ČSSD vyhodit z vlády a nahradit ji.

Kromě vládního osudu ČSSD samozřejmě Hamáček zná i případnou dohru, kdyby se 15 poslanců přidalo k 92 hlasům opozice. Králem situace by se stal buď prezident Zeman, který by jmenoval úřednický kabinet nebo další vládu Babiše s KSČM a SPD. Případně by sněmovna našla 120 hlasů pro rozpuštění a to by byly pro ČSSD asi poslední volby v její dlouhé historii.

Utrpení Hamáčka vzbuzuje možná lítost, ale na skřipec se natáhl dobrovolně sám.


Takže shrnuto podtrženo: Vynikající odhalení, ale nešťastně zpracované. Naprosto neuvěřitelné rodinné poměry premiéra. Přidušená policie, která možná už ani nedýchá. Opozice, kterou od blamáže zahranil pirát. A totální krach Hamáčkovy představy o zmrtvýchvstání ČSSD v této vládě.
To je pět momentů, které jsou nyní v balastu tuny dílčích informací těmi nejpodstatnějšími.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy