Chci vás všechny i každého zvlášť pozdravit na prahu nového roku 2016. První den roku je od pradávna významný svým spojením s nejrůznějšími tradicemi. I já bych rád dodal několik slov.

První den občanského roku jakoby se narodil z bilancování roku předchozího. Je však obrácen do budoucnosti, je dnem předsevzetí a plánů. Oba pohledy – ten zpět, který bilancuje, i ten vpřed, který plánuje, k sobě patří. My věřící dobře víme, že správné předsevzetí a určení směru dalšího života může vzejít jen z pravdivého, klidného a věcného poznání předchozího jednání.

K ustáleným tradicím patří, že o těchto dvou tématech, tedy bilancování i pohledu vpřed hovoří lidé v čelních funkcích. Očekáváme tedy zásadní projevy politiků a státníků. Často však právě tato vystoupení odhalí, že jejich posuzování situace je jen směsí zastírání a planého ujišťování. Čím je situace vyhrocenější, tím více vystoupí na povrch jejich bezradnost a beznázorovost.

Zároveň s těmito lidmi v čele však hodnotíme a bilancujeme svou osobní situaci každý sám. Ptáme se Kam jsme došli? Co můžeme v novém roce čekat? A co můžeme dělat? Tyto otázky zneklidňují každého, kdo si zachoval zájem, soudnost a lidskou zodpovědnost.

V prosinci minulého roku papež František otevřel první Svatou bránu roku milosrdenství. V dějinách katolické církve tak je tento celý rok věnovaný milosrdenství pro všechny bez rozdílu. Do této brány, která je symbolem vstupu do rajského pokoje, není možné vstoupit bez usmíření se s druhými lidmi. Toto milosrdenství máme nést do svých rodin, do farních společenství a šířit ho do celé společnosti. Bez vzájemného odpuštění nedosáhneme smíření. Bez smíření nebude jednoty. A bez jednoty naši civilizaci odvane vichr nového věku jako opadané listí.


První leden se stal na přání blahoslaveného papeže Pavla VI. také dnem světového míru. Tento pokoj je ohrožován nejen na Předním východě, v severní Africe, ale i teroristickými útoky v evropských zemích. Uprchlická krize je pouze důsledkem neřešených problémů sužujících především tyto oblasti. Není možné jen léčit následky, ale je třeba usilovat na místě o nastolení míru a spravedlnosti. Současné přijímání uprchlíků vyžaduje na základě historických zkušeností nikoliv multikulturní přístup, ale takový způsob inkulturace, která respektuje lidskou důstojnost a zároveň i práva a tradice zemí, které nabízejí pohostinství. O této otázce jsem hovořil při nejrůznějších příležitostech, je možné se seznámit i se stanoviskem České biskupské konference či s prohlášením evropských biskupských konferencí.

Dnešní svátek Panny Marie připomíná, že je Matkou jednoty křesťanů, Královnou míru, Prostřednicí všech milostí. Po celý rok se k ní budeme obracet jako k Panně mocné a útočišti hříšníků. Jsme pod její ochranou a jde s námi její Syn Ježíš, který se za nás obětoval. Je s námi Bůh Otec a spojuje nás Svatý Duch. Označme se Kristovým křížem a vyjděme v pokoji.

K tomu vám všem i celé naší zemi žehnám.


Příspěvek nahrán pro Radio Proglas. Vysílá se pravidelně v sobotu v 7.30 a 18.20, reprízuje v neděli v noci v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.