Čas od času dostanu do ruky materiál v jeho syrové podobě, abych jej připomínkoval dříve, než putuje jako vládní návrh do poslanecké sněmovny. Různé koncepce, Strategie, Strategické plány a dokonce Strategické boje. Vždy jsou stěžejním tématem Romové. Před pár měsíci jsem seděl v letedla na služební cestě do Kosova a pročítal pracovní verzi Strategie romské integrace. Tento dokument nyní míří z úřadu pana ministra na vládu a já se děsím toho, že bude usnesením přijat včetně diskrimačních návrhů opatření.

Tabulka na připomínky se plnila rychleji, než bych očekával. Paradoxně cestuji ze země občanského principu, kde všichni občané mají stejná práva bez ohledu na národnost, do země principu národnostního, kde právě národnost je zásadní a občanům jedné národnosti je zaručeno výsadní postavení, nad občany národnosti jiné. A studuji materiál, který svým obsahem spíše než do té naší, spadá do legislativy Kosovské. Něco tak diskriminačního, byť se jedná o diskriminaci pozitivní, jsem fakt dlouho nečetl. Tlak na potencionální romské studenty, aby si vybíraly jako studijní obor romistiku, je úsměvný, ale těch 60 000,- Kč odměny pro romské vysokoškolské studenty je již skutečně hanebnost. Jen a pouze příslušnost k národnostní menšině má být kritériem pro státní podporu. To je nechutné a veskrze diskriminační vůči těm tisícům studentů, kteří Romové nejsou a proto nemají na toto narok. Ještě snad, kdyby kritériem byla neutěšená sociální situace rodiny, která žije v sociálně vyloučené romské lokalitě a jejich dítě nemůže studovat VŠ, protože nemají prostředky, pobírají dávky hmotné nouze od státu atd. V Takovém případě, bych snad ještě tu státní finanční podporu na studia překousnul, ale takto skutečně nemohu.
Další bod, který mě zdvihl ze sedadla, byla navrhovaná podpora konkrétnímu romskému hudebnímu festivalu a to navíc částkou která mě vyděsila. Jako integrační mechanizmus je nešťastné preferovat jeden konkrétní, romský hudební festival na úkor těch ostatních, romských hudebních festivalů. Hodnotit otázku kvality, kulturního přínosu pro veřejnost atp. mi nepřísluší. Pozastavuji se jen nad touto prapodivnou sekcí a zejména nad nerovností přístupu k jiným hudebním festivalům, které jelikož nejsou, romské, tak mají smůlu a neobjeví se ve vládním usnesení, jako státem finančně podporované.
Strategie romské integrace, tak jsem měl tu čest ji dostat do ruky je materiál, který nelze v praxi implementovat, a tím pádem se nedočkám efektivity. Další ze spousty koncepcí a strategií romské integrace, který vznikl rovnou do šuplíku, nebo jen pro lidi v Bruselu, neb naše země jako člen EU má jisté závazky a musí takovými materiály disponovat o praktickém využití netřeba polemizovat, hlavně, že ten materiál je na světě, si nepochybně jeho tvůrci v duchu říkají, když toto tvoří.
Pro mě jako Roma, který léta bojuje, proti nerovnému zacházení na všech frontách nastala skutečně prekérní situace. Sám se tím, že jsem Rom, dostávám do pozice toho, kdo neúmyslně diskriminuje. Pokud nyní nastoupím na studia, nebo moje děti, tak mám jako Rom nárok na finanční příspěvek od státu v strategii romské integrace zmíněný, přičemž ty tisíce ostatní studentů, kteří jako já, nejsou Romové, na tyto peníze nárok nemají. A to je diskriminace ve své ryzí podobě a říkejme jí třeba pozitivní, nic to na skutečnosti, že se jedná o diskriminaci, nezmění.