Jsem fascinován posunem veřejného mínění směrem k radikálním náladám. Jasně chápu, že lidé jsou frustrovaní, mají dojem, že právo v určitých případech není vymahatelné a že problematika vzájemného soužití dospěla do kritického stádia. Jenže nemohu souhlasit s lidmi, kteří se mnou diskutují a snaží se mě přesvědčit, že lynč a pogrom je v jistých případech legitimní reakcí obyvatel. Že pachatele trestných činů/přestupků, které stát nedostatečně trestá by měl potrestat dav rozhořčených občanů a to by mělo, mimo nastolení spravedlnosti, mít také preventivní vliv na zbytek jedinců konkrétní komunity, kteří by chtěli škodit. Lynčování je prý v tomto případě obhajitelné. Je obhajitelné i jako součást pogromu proti celé jedné skupině spoluobčanů, kteří zrovna žijí v lokalitě, kde probíhá toto davové rozsévání spravedlnosti. V takovém případě rozvášněný dav (ve kterém pracuje davová psychóza a který nesvedou už ovlivnit ani organizátoři) těžko bude zkoumat kvalitu charakteru lynčovaného, ale bude to brát z jedné vody na čisto, dle barvy kůže v rámci pozitivního výsledku. I takový scénář je ospravedlnitelný, neboť je důsledkem. Důsledkem, který má příčinu a tím pádem lze obhajovat, protože nebýt příčiny nebyl by důsledek. Takže je to kauzalita. Lynčování, pogrom, genocida, koncentrační tábory, Cyklon B, všechno důsledek, který má svou příčinu a tím pádem je vytvořen prostor pro debatu nad oprávněností. Šílené.

V 21. Století, v členské zemi EU poslouchat toto od lidí, které mnohdy znám osobně, nebo s nimi na internetu léta diskutuji a mám je svým způsobem rád, vážím si jejich pracovního nasazení a profesionality, přičemž někteří z nich jsou na vysokých a odpovědných postech společenského žebříčku, mi moc duševního zdraví nepřidá. Ta fascinace a zděšení nad názorem a postojem se mění v šok, protože pogrom, na jehož prahu právě stojíme je namířen proti celé komunitě žijící v určité lokalitě města. A prý i tohle je možné ospravedlnit a pochopit. Rozvášněný dav tak jak jsem mohl vidět na vlastní oči v před lety v Rumburku, nebo Varnzdorfu a nyní jsem toto opět sledoval osobně v Duchcově a zprostředkovaně z Českých Budějovic, tak tento dav čítající tisíce lidí nemá seznam konkrétních osob, u kterých by si pro jejich chování, mohl obhájit lynč, ale jde lynčovat obyvatele této sociálně vyloučení romské lokality plošně, všechny bez rozdílu kvality charakteru. Jen a pouze na základě odstínu barvy kůže. Bez toho, aby o tom lynčovaném cokoliv věděli, jdou a chtějí dát průchod svému vzteku a frustraci a násilí. I toto se v posledních dnech spousta lidí, se kterými diskutuji, snaží ospravedlnit. Je prý to věc příčiny, pogrom, lynčování, genocida, všechno toto, je prý důsledkem příčiny a tím pádem se to nejspíš musí respektovat jako něco, co lze obhajovat.
Možná mi něco uniká, ale stále mám dojem, že slušný člověk má jisté morální mantinely, za které nepůjde. Pořád se domnívám, že slušný člověk, ať demonstrující, protestující, dávajíce na vědomí svou nespokojenost, se nikdy nebude (vnitřně prostě nemůže) násilím proti svým spoluobčanům domáhat řešení nějaké nepříznivé situace, protože v takovém případě klesá na úroveň těch neslušných, nemorálních a zákony nerespektujících lidí. Formy protestu, které se v novodobé historii lidstva ukázali jako efektivní, byli nenásilné. Vzpomeňte na Ghándího, nebo Martina Luthera Kinga .
Svého času občanské nepokoje na Šluknovsku předvedli velice smutný vývoj v oblasti občanského aktivismu a demonstrace namířené proti romské komunitě se přelívali z náměstí do pochodů směrem k obydlím, kde žijí Romové. Policie, zpravidla tyto davy demonstrantů nepustila na místo, kam směřovali a tak se můžeme jen dohadovat, co by se stalo, kdyby před ty ubytovny ve Varnsdorfu a nejspíš i dovnitř těchto pronikli demonstranti. Faktem ovšem také zůstává, že nelze hovořit o extremistech při debatách o těchto demonstrantech, neboť neonacisté tvoří jen zlomek toho mnohdy tisícihlavého davu. V poslední době se opět opakuje šluknovská vlna demonstrací a také záměr demonstrantů je dle hesel celkem čitelný. Skandování v Duchcově: „Pusťte nás na ně!“ evokuje jasnou a lehce dedukovatelnou rovnici. Pokud tedy jednou dojde na selhání těžkooděnců (v Českých Budějovicích k tomu chybělo málo), a rozvášněný dav spořádaných občanů bude mít možnost přímo v sociálně vyloučené romské lokalitě naplnit svůj plán, co bude dál. Jestli dojde na pogrom v tom pravém slova smyslu a Romové budou lynčováni, co bude následovat?

Mám celkem dost odposloucháno z ulice a to z obou stran. Jako Rom navíc chápu intenzivněji myšlenkové a pocitové pochody svých soukmenovců. Diskuze a polemiky pod mými blogy, nebo na jiných serverech a sociálních sítí celkem ostře a barvitě vykreslují nálady ve společnosti a jak jsem již popsal výše, mnoho lidí, kterých si vážím, se na vývoj kouká jednosměrně. Nikdo si nedá tu práci, aby se zamyslel nad pocity Romů obecně, nad pocity Romů v té konkrétní lokalitě a nad pocity těch, kteří jsou v příbuzenském, nebo jiném vztahu s těmi, jejichž chování tuto vlnu násilných protestů vyvolalo a jsou terčem číslo jedna.
Dnes to není, tak jako kdysi, vzdálený konflikt fanoušků Sparty a Slávie, ani Neonacistů a Anarchistů. Teď se to dotýká mé osoby přímo, dotýká se přímo všech Romů v této zemi. Žádní extremisté. Ten, kdo útočí na můj národ jako celek, jsou mí čeští „sousedé“. Obyčejní lidé vyrážejí do ulic, kde chtějí lynčovat, volají po genocidě a jsou přímo účastni na pogromu. Tyto slova dokládají projevy, skandovaná hesla a snaha těchto o přímou konfrontaci v místech, kde kordon policistů brání pomyslné Alamo.
Infiltrace tisícihlavého davu spořádaných občanů, desítkami extremistů, neumenšuje závažnost situace, ale naopak hovoří o skutečném stavu věci. V zemi, která zažila zvěrstva několika totalitních režimů, včetně toho nacistického je to opravdu paradoxní.
Jelikož mě zajímá kam, až to může vést, tak jsem také začal čerpat z odborných publikací a zrovna nyní mám rozečtenou knihu Doc. JUDr. PhDr. Miroslava Mareše, PhD., která se jmenuje „Paramilitarismus v České Republice“ a shodou okolností jsem v kapitole, kde se definuje možný vývoj potencionálního násilného konfliktu mezi etnickými Čechy a Romy. Pokud mohu parafrázovat to, co popisuje pan docent ve své knize, tak bych vlastními slovy napsal, asi tolik:

„ Proti vlně násilných demonstrací, které budou ústit do lynčů romského obyvatelstva se nepochybně zvedne vlna odporu a to zevnitř romské komunity a nebude se jednat o žádné fidlání na housličky, nebo tanečky na náměstích jako doposud, formy nenásilného protestu budou upozaděny. Tradiční rodové a klanové vazby na sebe vezmou odpovědnost za bezpečí svého okolí a rodiny, budou vznikat militantní skupiny postavené nejenom na zmiňované platformě rodin/velkorodin, ale také se budou rekrutovat z kriminálního prostředí a mládežnických pouličních gangů. V tomto případě, ale bude motivace zčásti zištná a tragickou situaci v určitých momentech využijí k vlastním zájmům (páchání kriminality, rabování), ale stále budou i tyto zločinecké skupiny tváří v tvář pogromu vnímat povinnost v rámci pocitu sounáležitosti a bránit rodinu, území, komunitu, soukmenovce.
V sociálně vyloučených romských lokalitách budou vznikat pod hlavičkou domobrany skutečně paramilitantní jednotky ozbrojených Romů. Chaosu by mohli využívat romští nacionalisté, kteří by vyzývali k otevřené konfrontaci vůči etnickým Čechům v jejich místech bydliště a prvotní ozbrojenou obranu svých lokalit, kde žijí, by tím pádem posouvali k otevřenému útoku a přelití ozbrojeného konfliktu na celostátní úroveň. V tuto chvíli se však začnou zapojovat i doposud pasivní části majoritní populace a na platformě tradičních i novodobých spolků (střeleckých, mysliveckých, airsoft, paintball, atd.) se budou angažovat v ozbrojených domobranách a budou aktivně se zbraní v ruce hájit své domovské právo proti romským spoluobčanům, které v té době budou media vykreslovat jako ozbrojenou hrozbu státu. Extremisté a obyčejní lidé budou ruku v ruce pořádat násilné výpravy a téměř hony na romské spoluobčany.
Militantní konflikt bude nejspíš mít formu lokálních ohnisek, ale můžeme předpokládat i celostátní masivní vlnu násilí, tak jak jsem uvedl výše. Spousta Romů, kteří se nebudou účastnit přímého násilí a nebudou vstupovat do těchto ozbrojených skupin, bude v pozdější fázi konfliktu pod ochranou státních orgánů koncentrována na předem určených shromaždištích (kasárny, stadiony atd.), i tato místa se stanou terčem útoků etnických Čechů a to zejména příznivců extrémního způsobu“řešení“ celé věci. Konflikt skončí masivním a razantním zásahem bezpečnostně-branných sil státu, či kooperací mezinárodních ozbrojených struktur. Výsledkem konfliktu by bylo nepochybně částečné vyhlazení Romů v průběhu pogromů a to jak doslovně fyzické, tak i v přeneseném slova smyslu, když tito budou houfně opouštět republiku a žádat o politický azyl.“

Děkuji pěkně pane docente, tyhle vaše prognosy budu z hlavy vytěsňovat dlouho, ale zbraň si pořizovat nebudu nikdy.