Začátkem září se v Poslanecké sněmovně uskutečnil seminář na téma Nové možnosti v tvorbě a koordinaci národního programu prevence rizikového chování dětí a mládeže, kde odborníci mimo jiné prezentovali velmi znepokojující čísla týkající se počtu závislých dětí a mládeže na alkoholu. Je tedy zcela na místě, aby se lidé zajímali o to, co je příčinou toho, že v České republice přibývá dětí, které i přes často velmi nízký věk mají takto intenzivní a opakovanou zkušenost s alkoholem. Zúčastnila jsem se tohoto semináře a chci si tuto otázku klást také.

Jednou z příčin mohou být – mírně řečeno - „nešťastná“ vyjádření některých odborníků - lékařů, kteří se už několik desetiletí shodují na tom, že „umírněná“ konzumace alkoholu působí protektivně ve vztahu k některým onemocněním, například srdce. Podobné názory se pak velmi často objevují i v médiích a mohou se tak dostat i k dětem, které mohou na základě takovýchto vyjádření dojít k přesvědčení, že na pití alkoholu vlastně nic není, když to říkají i lékaři. V horším případě mohou dokonce nabýt dojmu, že pít alkohol je „cool“, „in“ a je vlastně zdravé.

Dalším viníkem zvyšujícího počtu nezletilých alkoholiků je ale i naše společnost, která považuje konzumaci alkoholu za něco běžného, co přeci nemůže nikomu a nijak uškodit a bez čeho si nelze představit žádnou společenskou událost. Omyl!

Jsem proto velmi ráda, že základy těchto archaických a zavádějících předpokladů (často možná spíše přání) o protektivních účincích malých dávek alkoholu, jsou v současnosti natolik otřeseny a přední odborníci ve světě, ale i u nás se shodují, že je nutné, aby byla v rámci oboru zásadně přehodnocena pozice umírněného požívání alkoholu jako protektivního prvku. Podle článku v prestižním mezinárodním časopise Addiction pod názvem „Has the leaning tower of presumed health benefits from ‘moderate’ alcohol use finally collapsed?”, ze kterého jsem čerpala odborné argumenty, patří alkohol mezi nejvýznamnější původce zdravotních problémů, nemluvě o ekonomických nákladech souvisejících s jeho užíváním, které jdou na vrub celé společnosti.

Právě kvůli značné benevolenci většiny k užívání alkoholu musí hledat ministerstva zdravotnictví a školství účinná řešení, jak bojovat proti závislostem u dětí, a nejen u nich, a zároveň, kde na to najít finanční prostředky, bez kterých se tento boj neobejde.

Bezpodmínečně proto souhlasím se stanoviskem Společnosti pro návykové nemoci České lékařské společnosti J. E. Purkyně a České asociace adiktologů, které zastávají názor, že „odhady zdravotní zátěže související s alkoholem a národní metodické pokyny týkající se konzumace alkoholických nápojů by již v budoucnu neměly uvažovat jakékoli protektivní účinky požívání alkoholu v malých dávkách.“

Zdravotníci by tak rozhodně neměli pacientům doporučovat umírněnou konzumaci alkoholu jako způsob snižování rizika kardiovaskulárních či jiných onemocnění. Na úrovni politické při přijímání příslušných rozhodnutí bychom pak neměli dávat prostor jakýmkoliv domněnkám o přínosu alkoholu a tento trend tak podporovat.

Nerada bych se vydávala za militantní odpůrkyni alkoholu. Každý ať si rozhodne, zda bude, či nebude pít, či v jakém množství. Je však potřeba si uvědomit, že na rozdíl od většiny dospělých nemají děti stejnou schopnost vyhodnotit a kriticky posoudit všechny informace, které se k nim dostávají. Současně jsou pod velkým sociálním tlakem vrstevníků, reklamy atd. Považuji proto za nutné, abychom zabránili všemi možnými prostředky nejrůznějším vlivům, které děti vedou k tomu, aby sáhly po lahvi s alkoholem… Nedělejme nechtěné PR alkoholu - to totiž nepřinese nic dobrého, a dětem už vůbec ne.