Tisíce Čechů právě teď zkoušejí, jaké to je žít bez alkoholu. V rámci kampaně Suchej únor chtějí zjistit, jestli ještě mají pití pod kontrolou. Tvoří ale menšinu, daleko víc lidí pije jako duha bez ohledu na to, co je zrovna za měsíc.

Za hranicí rizikového pití je totiž přes milion Čechů. „To je zhruba každej 7. dospělák, kterýho potkáš na ulici nebo v tramvaji,“ píše se na webu suchejunor.cz.

Jsme šampioni v chlastání a kouření. A Hrad jde vzorem
Češi patří mezi největší konzumenty alkoholu na světě. Rizikově pije alkohol 18 % dospělé populace. Průměrný Čech nad 15 let věku vypije 14,4 litru čistého lihu ročně, a to je více než dvojnásobek světového průměru.
Naše děti pijí nejvíc ze všech dětí v Evropě, první sklenici si dají průměrně okolo 12 let. Tento věk neustále klesá. A až tisíc dětí ročně končí v silně podnapilém stavu v nemocnici.
Kdyby se rozdávaly medaile za pití piva, Češi by nosili na krku zlato už 48 let. Podle dat z roku 2017 se v ČR vypilo na hlavu 138 litrů. Druzí Rakušané vypijí ročně 105 litrů, třetí Němci potom 101 litrů piva. Oba sousední státy tak porážíme o více než třicítku litrů.

Za drogy řádně platíme. Bohužel všichni
Cirhóza jater, rakovina, autonehody, domácí násilí, sebevraždy, předčasná úmrtí a další důsledky pití alkoholu a kouření cigaret nás stojí každý rok desítky miliard korun. Jen celkové náklady spojené s alkoholem dosahují 60 miliard korun, spotřební daň přitom nepokryje ani desetinu.

Proč tak hodně pijeme?
Alkohol je u nás levný a těší se společenské oblibě. Rizika se zpochybňují, zatímco chlastání se podporuje. Podobně jako u tabáku máme jednu z nejnižších daní i na alkohol. Na rozdíl od řady jiných zemí u nás alkohol propaguje i televize. A hlava státu. Chlastáme první ligu, zabíjí nás to a co na to vláda? V rámci boje s alkoholismem zdražuje destitály a v rámci boje za udržení své přízně zlevňuje pivo.
I přestože z této propagované úlevy pro hospodské je dnes hlavně humoreska o neschopnosti paní ministryně, od května bude „hafo práce, kontrolování, rozlišování, co šlo do džbánu, co do půllitru…“ a je neznámo, jak se bude řešit, když si koupíte do džbánu a upijete hned po cestě.

Co s tím?
Ti, kteří ještě mají zdravý rozum a své pití pod kontrolou, by mohli zkusit jít vzorem a pomoci těm, kteří mají s alkoholem potíže. Co takhle jít za hranice suchého února? Co takhle letos třeba:

· Namísto tradiční lahve věnovat při návštěvách jako dárek například sklenici s domácím kysaným zelím nebo marmeládou?
· Zkusit zorganizovat nějakou oslavu zcela bez alkoholu?
· Nabízet návštěvám čaj (třeba z vlastnoručně sbíraných bylinek nebo sušeného ovoce), kávu nebo vodu s meduňkou?
· Zkusit v restauraci pít vodu?
· Nesedět s rodinou nebo návštěvou doma v obýváku, ale vyrazit na společnou procházku? Ovšem ne do hospody, ale do přírody!

Co dalšího napadá vás?