Ani devatenáct let poté, co je u nás povolen prodej vyhrazených léků mimo lékárny se s tím lékárnici reprezentovaní Českou lékárnickou komorou nesmířili. Ruku v ruce s narůstajícím prodejem paralenu, ibalginu a dalších přípravků proti bolestem a teplotám stále hlasitěji volají po novelizaci zákona a zpřísnění podmínek prodeje.

Ohánějí se především nedostatečným školením prodavačů, kteří nejsou lékárníky, a riziky případného předávkování např. při interakci s jinými léky se stejnou účinnou látkou. Jenž všechny tyto obavy jsou v naprostém rozporu se západní zkušeností a se zdravotnickými fakty. Jinak řečeno, nejde o nic jiného než o špatně skrytý boj se snahou udržení kontroly nad (rozumí se příjem z práce) vydáváním léků.
Fakta jsou následující:
Jak říká MUDr Martin Jan Stránský, zakladatel KOZ, ředitel Polikliniky na Národní a zároveň primář neurologie na Yaleske nemocnici, „v žádné jiné zemi, kde se volně prodávají léky, nejsou prodejci (zvlášť u benzínových pumpách) školeni či zodpovědní za důsledky jimi prodaných léků tzv. „over the counter“ tedy „přes pult.“ Je to tím, že se neukázalo, že takto volný prodej léků má neblahý vliv na populaci, ať se týče možného předávkování či negativní interakcí s jinými léky. Jedná se tedy o prostý výmysl ze strany lékárníků.“
Pokud si chce někdo opravdu ublížit paracetamolem (lék Paralen na bolest hlavy), který je z oněch volně prodejných léků na benzínových čerpadel asi „nejrizikovější“, pak asi není rozdíl v tom, kde si jej onen nešťastník koupí – jestli v lékárně nebo u pumpy. „Nikdy se mi nestalo, že by mne v lékárně při jeho koupi upozornili na to, že osm a více tablet Paralenu spolknutých najednou mi může vážně poškodit játra, což je ono riziko, kterým se lékárníci rádi ohánějí,“ říká MUDr. Petr Smejkal, primář infekčního oddělení UVN v Praze.
MUDr. Martin J. Stránský zároveň upozorňuje na další zvláštní problém, který vychází ze snahy omezit prodej léků bez receptu: „Kvůli bolesti kolena kulháte, čímž nemáte stabilní chůzi. Dojdete přes ulici k benzínce koupit si paralen, jenže oni ho nebudou smět prodávat. Na cestě domů kvůli bolesti uklouznete a zlomíte si nohu. Z obecného pohledu se to dá brát tak, že omezení přístupnosti k běžně prodejným lékům může přinést to, že pacienti budou více trpět a pro stát bude péče o ně dražší.“
Podle posledních dostupných údajů Státního zdravotního ústavu si totiž v roce 2015 například na benzínové pumpě koupila léky pouze tři procenta dotázaných, někdy v minulosti tak učinilo pět procent respondentů. Seznam léčiv, které lze prodávat mimo lékárny čítá asi 300 položek, všechny jsou podle veřejnosti dostupných zdrojů označeny jako vhodné pro samoléčbu. V celé řadě jiných zemí je portfolio výrazně širší a zahrnuje třeba i přípravky, u nichž by diskuse zaplňující televizní stanice a titulní stránky novin byla jistě zcela na místě.
Z pohledu těch, kteří se denně setkáváme s lidmi hledajícími v Kanceláři Ombudsmana pro zdraví pomoc při řešení problematických situací ve zdravotnictví, jsme přesvědčení, že prodej vyhrazených léčiv mimo lékárny je službou, která má své opodstatnění. Zajišťuje totiž snadnou dostupnost k léčivům, které je možné užívat bez odborné konzultace a pokrýt tak individuální potřeby pacienta či jeho blízkých ve chvílích, kdy jiná péče pro něj není dostupná. A to je přece zcela jistě v pořádku.

MUDr. Martin Jan Stránský, M.D, FACP
Assistant Clinical Professor v neurologii, Yale School of Medicine v USA, ředitel Polikliniky na Národní v Praze, zakladatel Kanceláře Ombudsmana pro zdraví ČR


MUDr. Petr Smejkal
Primář Kliniky infekčních nemocí 1. LF UK Ústřední Vojenské nemocnice, Praha

Publikováno dne: 3.2.2017 www.lidovky.cz, www.narodni.cz