O Babišovi se mluví i v Grónsku. Ale investovat u nás nikdo nechce.
Česká republika již není lukrativním místem pro investování těžce vydělaných peněz. Aspoň tak to vidí deník The Economist a švýcarský investor Pawlowski, původem z Polska, který investoval nemalou částku do vzniku muzea Alfonse Muchy a Franze Kafky.
V reakci na současnou politickou situaci a možné úniky z evropských fondů z dílny premiéra, odmítá tento majetný pán nadále investovat do České republiky. V jeho očích se stala nestabilní půdou pro investice. A tento samý pán žaloval Českou republiku, a od roku 2017 čeká na verdikt. A kdo má podíl v tomto konfliktu? Můžete hádat. Andrej Babiš.
Případ Pawlowski AG nese znaky typické úřední procedury v zemi české. Švýcarský investor chtěl na okraji Prahy v Benicích vystavět satelitní městečko pro 3500 lidí. Díky zásahům českých úřadů byla investice zmařena. Investor Sebastian Pawlowski tak vede proti České republice arbitráž, kde požaduje více jak 3 miliardy korun. Pawlowski upozorňuje na údajné chyby i nečinnost úřadů při projednávání změn územního plánu. V současnosti jsou tyto pozemky klasifikovány jako nezastavitelná zeleň. Nebude náhodou, že se případ odehrával během působení primátorky Krnáčové. Další (ne)náhodou bude, že ve stejnou dobu Babišova firma Imoba započala shodný projekt jen čtyři kilometry od Pawlowského Benic. Ještě pozoruhodnější je fakt, že česká média o této propojenosti mlčí. Wall street journal však nepodléhá Babišově moci a zveřejnit tyto informace může.
Právě Wall street journal hodnotí situaci v naší zemi na základě několika poznatků. Post-komunistické země, které se staly součástí Evropské unie, by měly být kolébkami pokroku. Země od pádu komunismu rostou exponenciálně, a je poměrně snadné čerpat evropské dotace pro svůj záměr. Kvalitní a levná pracovní síla, to jsou také jedny z výhod východních zemí. Vstup na jednotný evropský trh měl zahraničním investorům zaručit stabilní a přehlednou ekonomiku a usnadnit tak fungování v právním systému jiného státu. Jenže Česká republika se vymyká tomuto modelu.
Problém přichází s Babišem. Andrej Babiš, zařazen deníkem Forbem mezi osoby bohatší než je Donald Trump, ovládá většinovou část ekonomiky. Zemědělství, nemovitosti a v neposlední řadě média. Proto, pokud chcete uspět jako zahraniční investor, musíte sedět s Babišem u jednoho stolu. A dotace pro Babišovy firmy jsou nyní zastaveny. Jsme na černé listině. Proto není snadné dát svoje jméno na seznam žádostí o dotace hned vedle Agrofertu. Zároveň nechcete vstupovat na trh, kde vetšinu produkce ovládá jeden jediný člověk, který se nebojí jít ani proti výsledku Evropské komise. A o protestech občanů v ulicích ani nemluvě.
Česká republika, jakožto malá zemička, čelí nadměrně velkému množství arbitráží. Dnes běží celkem 9 arbitráží, které požadují po České republice v součtu více jak 94 miliard korun. Dáme to dohromady s dluhem monopolního Agrofertu, a splácet budou i naši pravnuci.
Rozhodnutí investorů nevstupovat na český trh se tak zdá oprávněný dvojnásob. Proto se České republice vyhýbají obloukem. A můžeme poděkovat i našemu premiérovi. Který tak efektivně buduje silnější Česko.
V reakci na současnou politickou situaci a možné úniky z evropských fondů z dílny premiéra, odmítá tento majetný pán nadále investovat do České republiky. V jeho očích se stala nestabilní půdou pro investice. A tento samý pán žaloval Českou republiku, a od roku 2017 čeká na verdikt. A kdo má podíl v tomto konfliktu? Můžete hádat. Andrej Babiš.
Případ Pawlowski AG nese znaky typické úřední procedury v zemi české. Švýcarský investor chtěl na okraji Prahy v Benicích vystavět satelitní městečko pro 3500 lidí. Díky zásahům českých úřadů byla investice zmařena. Investor Sebastian Pawlowski tak vede proti České republice arbitráž, kde požaduje více jak 3 miliardy korun. Pawlowski upozorňuje na údajné chyby i nečinnost úřadů při projednávání změn územního plánu. V současnosti jsou tyto pozemky klasifikovány jako nezastavitelná zeleň. Nebude náhodou, že se případ odehrával během působení primátorky Krnáčové. Další (ne)náhodou bude, že ve stejnou dobu Babišova firma Imoba započala shodný projekt jen čtyři kilometry od Pawlowského Benic. Ještě pozoruhodnější je fakt, že česká média o této propojenosti mlčí. Wall street journal však nepodléhá Babišově moci a zveřejnit tyto informace může.
Právě Wall street journal hodnotí situaci v naší zemi na základě několika poznatků. Post-komunistické země, které se staly součástí Evropské unie, by měly být kolébkami pokroku. Země od pádu komunismu rostou exponenciálně, a je poměrně snadné čerpat evropské dotace pro svůj záměr. Kvalitní a levná pracovní síla, to jsou také jedny z výhod východních zemí. Vstup na jednotný evropský trh měl zahraničním investorům zaručit stabilní a přehlednou ekonomiku a usnadnit tak fungování v právním systému jiného státu. Jenže Česká republika se vymyká tomuto modelu.
Problém přichází s Babišem. Andrej Babiš, zařazen deníkem Forbem mezi osoby bohatší než je Donald Trump, ovládá většinovou část ekonomiky. Zemědělství, nemovitosti a v neposlední řadě média. Proto, pokud chcete uspět jako zahraniční investor, musíte sedět s Babišem u jednoho stolu. A dotace pro Babišovy firmy jsou nyní zastaveny. Jsme na černé listině. Proto není snadné dát svoje jméno na seznam žádostí o dotace hned vedle Agrofertu. Zároveň nechcete vstupovat na trh, kde vetšinu produkce ovládá jeden jediný člověk, který se nebojí jít ani proti výsledku Evropské komise. A o protestech občanů v ulicích ani nemluvě.
Česká republika, jakožto malá zemička, čelí nadměrně velkému množství arbitráží. Dnes běží celkem 9 arbitráží, které požadují po České republice v součtu více jak 94 miliard korun. Dáme to dohromady s dluhem monopolního Agrofertu, a splácet budou i naši pravnuci.
Rozhodnutí investorů nevstupovat na český trh se tak zdá oprávněný dvojnásob. Proto se České republice vyhýbají obloukem. A můžeme poděkovat i našemu premiérovi. Který tak efektivně buduje silnější Česko.