Zeman nepřítel inteligence
Pan prezident opět vytahuje drápky. Ještě si užijeme, než se dědeček odebere na venkov a bude číst u krbu vybranou literaturu. Jako se vrátil sníh na české hory, tak se znovu vrací kauza jmenování vysokoškolských profesorů
Spor, který započal v roce 2015, kdy Zeman poprvé odmítl jmenovat Jiřího Fajta a Ivana Ošťádala z Univerzity Karlovy a Jana Eichlera z VŠE. Strhla se vlna kritiky. Prezident nemá právo takto zasahovat do akademických svobod. Jenže náš prezident si myslí, že může vše. UK a VŠE záhy podaly žaloby na prezidenta, argumentace byla postavena na tom, že vysokoškolský zákon neumožňuje prezidentovi podpis odmítnout. A dal se do pohybu mechanismus soudů. Městský soud zamítl, Nejvyšší správní soud žádost vrací, Ústavní soud zamítl. Po hře na kočku a na myš Městský soud zrušil Zemanovo rozhodnutí o nejmenování Ošťádala a Fajta. A Zeman nedbá rozhodnutí soudu, a v roce 2018 profesory opět nejmenuje. A Univerzita Karlova se nevzdává. Zatímco Eichler svůj boj s Hradem vzdal.
A proč prezidentovi tito pánové tak vadí? Je to prosté. Morální profil kandidátů. Protože Miloš Zeman, hlava pomazaná, je vzorem morálních hodnot. Kéž by všichni občané byli jako on. Pochybení Jiřího Fajta, jako ředitele Národní galerie a údajná činnost během minulého režimu v případě Ivana Ošťádala, se prezidentovi zdají jako dostatečné důvody pro nejmenování profesorů.
Je zajímavé, že mu vůbec nevadí trestně stíhaný premiér, který má prokazatelné vazby na Stb. Zatímco profesor, u kterého jsou důkazy o jeho spolupráci s tajnou policií neprokázané, to už je velký problém. Pro každého jiný metr.
Že má Miloš Zeman problém s inteligencí národa, je více než pět let zcela jasné. Několikrát už o tom přesvědčil svých dolních deset miliónů. Nepozvání profesorů na slavnostní ceremonie, škatulkování na lepšolidi a pražskou kavárnu. Náš pan prezident zkrátka umí rozdělit společnost. Za chvíli se jeho manýry stanou denní normou, a nás už nepřekvapí ani prezidentův mluvčí. Můžeme jen doufat, že inteligence národa nikdy nevzdá svůj boj. I když se to často jeví jako boj s větrnými mlýny.
Spor, který započal v roce 2015, kdy Zeman poprvé odmítl jmenovat Jiřího Fajta a Ivana Ošťádala z Univerzity Karlovy a Jana Eichlera z VŠE. Strhla se vlna kritiky. Prezident nemá právo takto zasahovat do akademických svobod. Jenže náš prezident si myslí, že může vše. UK a VŠE záhy podaly žaloby na prezidenta, argumentace byla postavena na tom, že vysokoškolský zákon neumožňuje prezidentovi podpis odmítnout. A dal se do pohybu mechanismus soudů. Městský soud zamítl, Nejvyšší správní soud žádost vrací, Ústavní soud zamítl. Po hře na kočku a na myš Městský soud zrušil Zemanovo rozhodnutí o nejmenování Ošťádala a Fajta. A Zeman nedbá rozhodnutí soudu, a v roce 2018 profesory opět nejmenuje. A Univerzita Karlova se nevzdává. Zatímco Eichler svůj boj s Hradem vzdal.
A proč prezidentovi tito pánové tak vadí? Je to prosté. Morální profil kandidátů. Protože Miloš Zeman, hlava pomazaná, je vzorem morálních hodnot. Kéž by všichni občané byli jako on. Pochybení Jiřího Fajta, jako ředitele Národní galerie a údajná činnost během minulého režimu v případě Ivana Ošťádala, se prezidentovi zdají jako dostatečné důvody pro nejmenování profesorů.
Je zajímavé, že mu vůbec nevadí trestně stíhaný premiér, který má prokazatelné vazby na Stb. Zatímco profesor, u kterého jsou důkazy o jeho spolupráci s tajnou policií neprokázané, to už je velký problém. Pro každého jiný metr.
Že má Miloš Zeman problém s inteligencí národa, je více než pět let zcela jasné. Několikrát už o tom přesvědčil svých dolních deset miliónů. Nepozvání profesorů na slavnostní ceremonie, škatulkování na lepšolidi a pražskou kavárnu. Náš pan prezident zkrátka umí rozdělit společnost. Za chvíli se jeho manýry stanou denní normou, a nás už nepřekvapí ani prezidentův mluvčí. Můžeme jen doufat, že inteligence národa nikdy nevzdá svůj boj. I když se to často jeví jako boj s větrnými mlýny.