Když vás okradou v Barceloně, nebudete ani první ani poslední. Patří to jaksi k místnímu koloritu nebo folklóru. My tu byli sotva dva dny a pokusili se o to hned dvakrát. Podruhé úspěšně.

Člověk turista je rozeznatelný na sto honů, a i kdyby ne, zloději tipaři mají mobily a informace si předávají i na větší vzdálenosti. Krom toho jsou vynalézaví a inovativní. Starou známou fintu s vytvářením umělé tlačenice v metru nebo jinde už zná asi každý, stejně tak nikoho asi nenapadne, aby chodil v noci sám temnými uličkami El Ravalu. Když se ale po ránu pocházíte prázdným parkem Montjuic a libujete si, jak máte pohled na Barcelonu sami pro sebe, ztratíte ostražitost. O to zmateněji reagujete, když na vás odněkud spadne sprška zapáchající tekutiny nebo se stane cokoli jiného neočekávatelného. To, že se odněkud najednou vynoří kdosi nabízející pomoc, vám bude divné taky až potom. Nezištná podpora ve formě podávané vody spojená s vysvětlováním, že šlo o ptačí exkrementy, má jediný cíl: Vyčíhat okamžik, kdy bude snadné vám sebrat tašku, batoh nebo aspoň fotoaparát.
Normální člověk není akční hrdina, bleskové reflexy zná taky jen z filmu. A i když za zlodějem vyběhnete, čeká na něj auto s nastartovaným motorem a několika kamarády z mokré čtvrti pro případ, kdybyste se náhodou chtěli prát. Ostatně místní policie to důrazně nedoporučuje, protože pak byste vy byli popotahováni za ublížení na zdraví někomu z těch nenásilných chudáčků, kteří dělají jen svou práci.

Většina Barceloňanů ví dobře, kde je nejbližší policejní stanice, a taky celkem slušně mluví anglicky, pokud nevládnete španělštinou. Ochotně vás nasměrují, nedělají to rozhodně poprvé. Policejní protokol se bude hodit a zůstane-li vám aspoň jeden mobil, můžete si cestou hezky povídat s honorárním konzulátem, je-li zrovna všední den mezi desátou dopoledne a jednou po obědě. Jinak si rovnou vygúglete velvyslanectví v Madridu, kde funguje nouzová linka (+34 69 998 2307). Konzulát potřebujete, pokud vám sebrali doklady, bez nichž se těžko dostanete domů, zejména letadlem. Protože Barcelona patří k typickým výletům na prodloužený víkend, není pravděpodobné, že budete mít ještě příležitost někoho na konzulátu poznat osobně. Náhradní dokumenty, resp. podklad k odbavení na letišti, vám pošlou mailem do chytrého mobilu. Do mobilu tupého nepošlou nic, pak je potřeba se domluvit, aby podklady směrovali třeba do hotelu, kde vám je vytisknou.

Taky můžete cestou zablokovat kreditní karty, telefonní čísla a oznámit krádež dokumentů. Pokud by hrozilo, že se vám vybije baterie, může tyto úkony udělat někdo doma za vás. Tak zvaná třetí strana může kreditky i mobilní číslo zneplatnit okamžitě aspoň na 24 hodin. Že by zločinci hned zneužili českou občanku (myslím identifikační kartu občana) nebo pas asi nehrozí.

Jednání na polici bývá celkem rychlé, když něco děláte desetkrát denně, ono se to zautomatizuje. I když zprvu policisté zkouší věc nejdřív oddálit, dokud si neseženete sériové číslo ukradeného mobilu. Sice se podle něj dá vystopovat místo, kde se mobil zrovna nachází, ale to policie dělat nesmí a zločinci to určitě vědí. Policii číslo zajímá jen proto, kdyby náhodou na zloděje narazili a on měl mobil u sebe, tak mu to mohou přišít. Naivkové. Takže sepíší protokol o události a hlavně škodě. Uveďte vše, co bylo ukradeno, včetně značek a přibližné ceny. Usnadní to pak jednání s pojišťovnou.

Když vám zůstane jen pár drobných centů v kapse, které nestačí ani na metro, jeďte do hotelu taxíkem. Nemyslím, abyste prchli bez zaplacení, jak už víme, nikdo není akční hrdina. Ale existují chytré appky čili aplikace. Kdo ji má v mobilu, byť je na druhém konci Evropy, může objednat taxík, ten vás doveze na určené místo a jízdné zaplatí ten dobrák z druhého konce Evropy, možná i světa.

Nějakou hotovost bude člověk potřebovat nejen na cestování. Čekat až do odletu v hotelovém pokoji jen o snídani by asi nikdo nechtěl. Málokdo se ráno dokáže nacpat tak, aby mu to vydrželo na celý den a strkat jídlo ze švédských stolů jinam, než do úst snad všichni už považujeme za nepřijatelné. Máte-li účet u nějaké renomované banky, má tato něco jako linku bezpečí, pomoc v nouzi neboli emergency service. V Barceloně najdete spousty směnáren, která fungují zároveň jako pobočky Western Union, existují i jiné podobné služby na převod hotovosti. Když vám dosud nedorazil papír nahrazující doklad totožnosti, může být ovšem s převodem hotovosti problém. Zvláště pak, pokud ho banka provádí přes byrokratické platební kolosy, jakými jsou MasterCard nebo Visa. Dokonce i když ten papír už máte. Ono zase platí staré známé "občane, pomoz si sám". Příbuzní či přátelé na telefonu vás asi budou milovat, ale nejlepší bude, když si na pobočce Western Union dohodnete převod přímo od fyzické osoby.

Platbu za hotel bývá dobré realizovat hned po příjezdu a ubytování. Ne že by okradené hosty hned vyhodili na ulici, ale muselo by se to nějak řešit, nejspíš zase s pomocí přátel či rodiny. Zaplacením pobytu předem dokonce některé hotely mají jako standard a často to ušetří čas při odjezdu, kdy se všichni nahrnou do recepce.

Každá bajka má mít ponaučení. Chcete-li vidět krásnou Barcelonu, musíte počítat i s jejím zlodějským folklórem. Nedá-li se tomu vyhnout, je potřeba aspoň minimalizovat rizika. Rozdělit peníze, nosit jen nezbytný obnos a jednu platební kartu, dokumenty a jiné cennosti nechávat na hotelu. Ponaučení této bajky se pochopitelně nevztahuje jen na Barcelonu. Nicméně tam je největší pravděpodobnost, že ho budete potřebovat. Určitě znáte někoho, kdo tam byl okraden a podle kamarádky, která ve Španělsku žije už řadu let, zločinnost v Barceloně poslední dobou narostla do rozměrů, že okrádáni jsou i zkušení domorodci, kteří se bouří a požadují radikální opatření.

Nebo, jak jsem četl na jednom blogu, musíte vydělávat víc a rychleji než vám kdo stačí ukrást.