V dobách mého mládí mi předpona "bio" evokovala školní předmět biologii a pak hlavně biograf, který jsem měl raději. Většina ostatních lidí na tom nebyla jinak. Zjišťovat, zda nějaká potravina je nebo není bio, nešlo, neboť nebyly dosud definovány hranice. Lidé neznalí nebezpečí se den co den nevědomky pohybovali na hranici smrti, sotva se narodili. Vlastně ještě předtím.

Několik měsíců po mém početí se matka cpala kyselými okurkami a nejraději měla ten lák vyrobený z cukru a osmiprocentního roztoku kyseliny octové. Ani ji nenapadlo, že by octem měla spíš neutralizovat chemtrails, a že cukr zabil víc lidí než Josif Vissarionovič Džugašvili. Porodit mě šla k Apolináři. To není vyhlášený šaman, ale zemská porodnice v Praze. Jaká hrůza! Dost možná, že já nejsem já, ale někdo jiný. Záměna novorozenců se v takových velkých institucích přece stává zcela běžně.

Matka, ač někdy byla až příliš starostlivá, netušila zcela zásadní věci. Třeba to, že rohlík je zlo. Klidně mi ho pokaždé v sámošce strčila do ruky, já ho žužlal a dal jsem pokoj. Možná se pozastavila nad tím, jak jsem pečivem ulepený, ale konzumace jedovatého lepku ji nechávala zcela chladnou. Jakou mívala radost, když jsem spucoval celý krajíc čerstvého chleba namazaného máslem dvojkou! Dnešní špaldomatka by hned volala rychlou a nechala by mi vypumpovat žaludek. Snad jako jedinou polehčující okolnost by bio-soud uznal, že použila máslo dvojku, které mělo méně tuku než jednička.

Když se mi neudělalo dobře, poradila se se sousedkou, nebo šla k doktorovi. Jako indikaci případné choroby brala teplotu od 39 stupňů výše nebo intenzivní zvracení. Nemohla v internetových fórech řešit jeden můj pupínek a ani se dvěma neběžela k osobnímu šamanovi. Když byla vyzvána pediatrem, dala mě bez mrknutí oka očkovat. Až dnes mi došlo, jak jste mi všichni celý život křivdili. Já nejsem líný ani protivný patron. Moje občasné asociální chování způsobily ony vakcíny, které mi přivodily příležitostný autismus. Když bylo třeba, léčila mě antibiotiky. Nejspíš proto, že tehdy nikdo neměl bazény a nevěděl, že daleko lepší je terapie pomocí CDS. Pravdou zůstává, že mi sem tam mohla aspoň dát preventivně cucnout Sava.

V dobách mého mládí nikdo nevěděl, co jsou éčka. Na potravinách se kromě ceny zkoumalo, zda se na ně neotiskl kus Rudého práva, do něhož byly zabaleny. Internet neexistoval a ve zmíněném celostátním deníku nepsali, co je škodlivé ve vzduchu, ve vodě či v jídle, dokonce ani když to tam kvůli Černobylu bylo. Dnešní biomatky by z toho zešílely. Ta moje byla v klidu. A za odměnu mi dávala směs kyseliny citronové a hydrogenuhličitanu sodného vylepšenou cukrem a potravinářským barvivem. Prostě šumák.