Klasické piráty z dob kapitána Flinta, Edwarda Teache Černovouse nebo Dlouhého Johna Silvera zajímalo jediné – zlato. Moderní čeští piráti z České pirátské strany jsou věrni odkazu svých předchůdců a taky je zajímá jen jedno jediné – bezbřehá a ničím neomezená volnost internetu, za kterou si jdou hlava nehlava, nekoukaje nalevo napravo. Přitom na rozdíl od bukanýrů, kteří sobecky a bezohledně loupili za účelem vlastního prospěchu, čeští piráti pod vedením kapitána Bartoše navenek tvrdí, že jsou zodpovědnou a vyspělou politickou stranou. Jenže to by museli dbát o zájmy celé společnosti a ne úzké nátlakové skupiny, jakou jsou poskytovatelé internetu a fanoušci neregulovaného tvrdého hazardu, kterým je jedno, jaké přináší dopady na společnost.

Na příkladu legislativy o hazardu se ukazuje, že čeští piráti stále zůstávají ve stadiu strany, která řeší jedno téma (internet) a nechce nebo se neumí postavit čelem k tématům, která s ním úzce souvisejí, v tomto případě hazard. Ministerstvo financí si na rozdíl od nich nemůže podobný přístup dovolit a je jeho povinností se postarat o komplexní regulaci hazardu v Česku – hazardní velmoci s nejvyšším počtem herních automatů na světě v poměru k množství obyvatel, sto tisíci závislými na hazardu a stovkami zasebevražděných gamblerů ročně. Kdy přišla Pirátská strana s kvalitním návrhem, jak pomoci např. rozvráceným rodinám zadlužených gamblerů?

Na Ministerstvu financí jsme si dali jasný cíl tento stav zlepšit a od nástupu současné vládní koalice jsme odvedli velký kus práce. Nejde to bleskem, protože na rozdíl od pirátů musíme ctít zákony. Dovolte mi krátkou vzpomínku na mítink pirátů před necelým rokem, kdy jsem si přišel poslechnout jejich argumenty proti blokaci webových stránek s nelegálním hazardem. Argumentů jsem se dozvěděl pramálo, zato mě zděsilo, že řečník z řad pirátů vyzýval k nabití bambitek a vystřílení ideových oponentů. Na občasné urážky a sprosťárny jsem si už zvykl od kapitánů hazardních korábů, ale fašounské výzvy k fyzické likvidaci jsou podle mě hodně přes čáru. Takhle by se chtěli piráti prezentovat v parlamentu? Úředníci na rozdíl od nich nemohou přicházet s primitivními řešeními jako by bylo vtrhnout se šavlemi a bambitkami do heren, vyrabovat peníze a automaty zapálit. Musíme je rušit podle správního řádu. A za tři roky jsme jich legálně zlikvidovali přes 20 tisíc! Dva roky jsme chystali a pilovali nový zákon o hazardních hrách. Stará norma z roku 1990, kterou jako předseda Federálního shromáždění podepisoval ještě Alexander Dubček, dávno nevyhovovala moderní internetové době. Kdy ovšem přišla Pirátská strana s vlastním návrhem nové hazardní legislativy? Měla možnost s námi opakovaně konzultovat a jednat při přípravě té naší, ale jediné, co jsme slyšeli, byla tvrdohlavá a bezohledná kritika paragrafů, které umožňují na základě správního řízení rozhodnout o blokaci stránek s nelegálním hazardem. Jenže ministerstvo si na rozdíl od pirátů nechce a ani nemůže dovolit hájit zájmy internetové komunity na úkor zbytku společnosti, proto neustoupilo a zákon prosadilo. Mimochodem pro jeho podobu včetně těchto paragrafů hlasovalo ve sněmovně 149 poslanců včetně deseti z poslaneckého klubu ODS. Ano, té strany, jejíž bývalí senátoři s podporou pirátů podali návrh na zrušení hazardní legislativy k Ústavnímu soudu. Změnili se snad piráti z kritiků politického establishmentu v korzáry ve službách jedné ze stran establishmentu? Buď jak buď, Ústavní soud stížnost ODS a jejích korzárů v plném rozsahu zamítl. Ve svém nálezu se zcela ztotožnil s argumenty Ministerstva financí a výslovně potvrdil, že možnost blokace nelegálního hazardu je v souladu s ústavním pořádkem ČR a nástrojem běžně užívaným v západních demokraciích.

Kapitán Bartoš nás kritizuje, že jsme se při přípravě této legislativy bavili s českými hazardními společnostmi a jejich asociacemi? Ano a co je na tom špatného? Stejně tak Ministerstvo zdravotnictví předkládá chystané zákony k připomínkám České lékařské komoře, Ministerstvo zemědělství je v kontaktu s komorou agrární nebo třeba Ministerstvo spravedlnosti konzultuje chystané zákony s notáři, soudními znalci či advokáty. Konzultace připravované legislativy s profesními sdruženími a legálními zájmovými skupinami je především na západ od nás standardní součástí politiky, milí piráti! Lži o zlobbování zákona však ze strany Ministerstva financí naprosto odmítáme. V této souvislosti se podivuji nad absurditou toho, že kritika pirátů na adresu hazardního zákona je prezentována mj. přes server Parlamentní listy financovaný hazardním magnátem a senátorem Ivem Valentou.

A jaké jsou dva měsíce od účinnosti nového zákona jeho výsledky v praxi? Vynikající, nový zákon funguje na výbornou. Pouhá jeho existence včetně ustanovení o blokaci vedla k tomu, že přes 90% nelegálního hazardu na internetu z českého trhu zmizelo, aniž by došlo na blokování jediné stránky. Velcí a seriózní provozovatelé své weby vypnuli do udělení řádné licence.

Piráti se zavádějícím způsobem snaží vzbudit dojem, že první licenci v roce 2017 podle nového zákona získala společnost Fortuna, protože má na Ministerstvu financí nějak privilegovaný přístup. Není to pravda hned ve dvou věcech. Za prvé, první českou licenci na internetový hazard – poker – získala na konci ledna zahraniční společnost známá pod značkou Pokerstars. Koncem února následovaly rychle po sobě vydané licence pro Fortunu a Sazku. Za druhé, Ministerstvo financí měří všem stejným metrem, nic jiného ani dělat nemůže. Kdo splní všechny náležitosti, které zákon vyžaduje, tomu jsme připraveni povolení bezodkladně udělit. Tím se dostáváme k jednomu z klíčových prvků nové hazardní legislativy na ochranu hráčů. Jak u hazardu v kamenných provozovnách, tak u toho internetového jsme totiž zavedli řadu adiktologických brzd, které snižují riziko vzniku závislosti a zamezují přístup k hazardu nezletilým. Zatímco do roku 2017 byl hazard na internetu neregulovanou džunglí, kde ani patnáctiletému teenagerovi nic nebránilo, aby prohrál poslední halíř, dnes by se ke hře vůbec nedostal, protože nový zákon hru umožňuje jen registrovaným hráčům a pro registraci je samozřejmě nutná plnoletost.

Při jedné z diskusí nad novým zákonem pan Bartoš prohlásil, že stát tu přece není od toho, aby hlídal, zda děti a teenageři hrají hazard, protože to je odpovědnost jejich rodičů a on na to u svých dětí svědomitě dohlédne. Jeho přístupu zodpovědného rodiče mohu jedině zatleskat, ale nezbývá mi než se ptát – má každé dítě takto zodpovědné rodiče? Kdo ohlídá ty, které tráví u počítače a na internetu dlouhá odpoledne doma samotné, protože rodiče jsou do večera v práci? Co ty, jejichž rodičům hazard nevadí a na péči o svoje děti kašlou? A kdo ohlídá děti z neúplných rodin nebo sirotky? Zajistit, aby k nim hazard nepronikl a nenapáchal na nich škody v citlivém období formování lidské psychiky a osobnosti musí právě stát. Co na to piráti? Přišli s vlastním návrhem, jak zabezpečit ochranu zranitelné části společnosti? Kdepak, pouze umanutě opakují bláboly o cenzuře internetu jako v Severní Koreji. To není přístup zodpovědné a vyspělé politické strany, která hledá řešení problémů společnosti, ale chování rozcapeného děcka, které řve, protože mu berou jeho oblíbenou hračku.

Piráti z nějakého důvodu kritizují, že Fortuna dostala licenci k legálnímu provozování např. internetové rulety, ke které bude smět připustit jen registrované hráče při možnosti nastavení sebeomezujících opatření jako je nastavení maximální možné výše prohry, povinné přestávky ve hře apod. Proč jim naopak nevadilo, když řada jejích ilegálních konkurentů dlouhá léta provozovala hazard na internetu bez omezení a protiprávně? Proč kritizují licenci pro Fortunu, která teď na jejím základě bude mj. řádně platit (nemalé) daně z hazardu. Ano, chápu, že placení daní je nepopulární, ale doposud na lepší způsob financování státních služeb, jako jsou nemocnice, školy nebo silnice nikdo nepřišel. Jestli piráti vědí o nějakém jiném způsobu, než je rabování korábů pod vlajkou se zkříženými hnáty bezbřehých možností ilegálních aktivit na internetu, sem s ním.

Zatím se omezují jen na hysterickou kritiku paragrafů o blokaci nelegálních hazardních stránek s argumentem „co kdyby to někdo zneužil?“. S tímto argumentem bychom mohli odmítat bratru polovinu všech zákonů České republiky. Nechci posté omílat vysvětlení, že o blokaci žádný úředník nerozhoduje svévolně, ale ve správním řízení, kde se může provozovatel stránky bránit, podat podnět k rozkladové komisi a když neuspěje, může se obrátit na soud. Pirátům jsme opakovaně nabízeli, aby se stali členy rozkladové komise a mohli tak z první řady kontrolovat, aby ustanovení o blokaci nebyla zneužívána. Piráti se bohužel nezachovali jako zodpovědní správci věcí veřejných a účast odmítli. Opakovaně ujišťuji, že kdyby se někdy v budoucnu chopili vlády v Česku extremisté a chtěli zneužít paragrafy o blokaci, budu první, kdo se hlasitě postaví proti. S kritiky našich kroků vždy rád povedu věcnou a konstruktivní debatu a proberu s nimi plnohodnotné alternativy, pokud nějaké mají. To ovšem opravdu nejde s umanutými piráty, které zajímají pouze poklady bezbřehé volnosti internetu a neustále si vedou svou o Severní Koreji, totalitní cenzuře a vystřílení úředníků.