Důslednou pravdoláskařskou typologií proti chaosu
Jak to bylo ještě před pár měsíci krásně přehledné. Pravdoláskaři byli pěkně zapsaní v seznamech starostlivého Bartoše (dále jen „seznamy stB“), všem bylo jasné, o jaký druh lidí se jedná, ale teď je to pro mě naprosto nepřehledné a nějak se s tím nemohu vyrovnat. Pravdou a láskou se teď ohání kde kdo, což se ukázalo i v druhém kole prezidentské volby – Schwarzenberga média označovala za následovatele idejí Václava Havla, a to byl arcipravdoláskař, a po zvolení Miloše zemana bylo toto vítězství Václavem Klausem označeno jako vítězství pravdy a lásky. Můj právnický smysl pro pořádek mi s obsedantní naléhavostí našeptává, že by se v tom měl udělat nějaký pořádek a vytvořit nějaké skupiny pravdoláskařů, protože jsme jimi zjevně všichni.
Navrhuji následující:
1. Staropravdoláskaři
Sem bych si dovolil zařadit ty stoupence idejí Václava Havla, co se domnívají, že pravda a láska mohou zvítězit samy o sobě díky vlastní morální převaze pozitivních hodnot.
2. Utopičtí pravdoláskaři, někdy též nazývaní jako pravdoláskaři Donquijotova ritu
Skupina, která je mi osobně nejbližší, a do níž bych se rád zařadil, byl-li bych zapsán v seznamech stB. Stoupenci tohoto hnutí se domnívají, že láska a pravda musí zvítězit, ale je třeba těmto hodnotám pomoci v boji se lží a nenávistí vlastními činy, které pochopitelně přirozeně vycházejí z idejí pravdoláskařství. Tyto činy jsou v očích ostatních považovány za utopistické, protože viditelně nic nemění, ale my prostě věříme, že ve svém souhrnu něco změnit mohou.
3. Pokrokoví pravdoláskaři, často označovaní za pravdoláskaře Schwarzenbergova ritu
Základní tezí tohoto myšlenkového směru je to, že pravda a láska musí zvítězit a my jí k tomu chceme pomoci, ale bez peněz se to nedá dělat, proto když nám na to kápne od nějaké té IT firmy, jíž jsme zadali zakázky na jednom z našich ministerstev, zvítězí ta láska dříve.
4. Neopravdoláskaři, též pravdoláskaři Nohavicova ritu
Základní myšlenku tohoto filosofického směru obsahuje text jedné starší písně Jarka Nohavici, že jistě nakonec zvítězí pravda, ale až dokáže to, co dokáže lež. Pokud tedy stoupenci tohoto myšlenkového směru chtějí pomoci lásce a pravdě, musí těmto hodnotám pomoci lží. Jsem rád, že v tomto směru zůstane vedení našeho státu myšlenkově kontinuálně zakotvené a nedojde k žádným změnám.
Jediným východiskem je to, aby přívrženci jednotlivých myšlenkových směrů jasně deklarovali, kam se zařazují, a buď aby stávající seznamy stB uváděly jednotlivou myšlenkovou příslušnost nebo aby si členové všech směrů vedli databázi svých členů sami.
Navrhuji následující:
1. Staropravdoláskaři
Sem bych si dovolil zařadit ty stoupence idejí Václava Havla, co se domnívají, že pravda a láska mohou zvítězit samy o sobě díky vlastní morální převaze pozitivních hodnot.
2. Utopičtí pravdoláskaři, někdy též nazývaní jako pravdoláskaři Donquijotova ritu
Skupina, která je mi osobně nejbližší, a do níž bych se rád zařadil, byl-li bych zapsán v seznamech stB. Stoupenci tohoto hnutí se domnívají, že láska a pravda musí zvítězit, ale je třeba těmto hodnotám pomoci v boji se lží a nenávistí vlastními činy, které pochopitelně přirozeně vycházejí z idejí pravdoláskařství. Tyto činy jsou v očích ostatních považovány za utopistické, protože viditelně nic nemění, ale my prostě věříme, že ve svém souhrnu něco změnit mohou.
3. Pokrokoví pravdoláskaři, často označovaní za pravdoláskaře Schwarzenbergova ritu
Základní tezí tohoto myšlenkového směru je to, že pravda a láska musí zvítězit a my jí k tomu chceme pomoci, ale bez peněz se to nedá dělat, proto když nám na to kápne od nějaké té IT firmy, jíž jsme zadali zakázky na jednom z našich ministerstev, zvítězí ta láska dříve.
4. Neopravdoláskaři, též pravdoláskaři Nohavicova ritu
Základní myšlenku tohoto filosofického směru obsahuje text jedné starší písně Jarka Nohavici, že jistě nakonec zvítězí pravda, ale až dokáže to, co dokáže lež. Pokud tedy stoupenci tohoto myšlenkového směru chtějí pomoci lásce a pravdě, musí těmto hodnotám pomoci lží. Jsem rád, že v tomto směru zůstane vedení našeho státu myšlenkově kontinuálně zakotvené a nedojde k žádným změnám.
Jediným východiskem je to, aby přívrženci jednotlivých myšlenkových směrů jasně deklarovali, kam se zařazují, a buď aby stávající seznamy stB uváděly jednotlivou myšlenkovou příslušnost nebo aby si členové všech směrů vedli databázi svých členů sami.