Jednou z největších brzd dalšího růstu české ekonomiky je špatně fungující vzdělávací systém. Jsme země silně závislá na průmyslu a ten pro svůj rozvoj a přechod k výrobě s vyšší přidanou hodnotou potřebuje vysoce kvalifikovanou pracovní sílu. Té se ale nedostává. Vysokoškoláků bylo po dlouhá léta málo. Teď jich sice přibylo, často ale na úkor kvality. Navíc nevzrostl počet absolventů nejpotřebnějších oborů, především těch technických. Důsledkem jsou potíže společnosti ČEZ s dostavbou Temelína nebo Škody Auto s naplněním nového technologického centra kvalitními pracovníky. Co s tím? Inspirovat se dobou minulou a diktovat počet absolventů jednotlivých oborů je nesmysl. Přesto existuje pár nástrojů, jak ekonomice pomoci.

Prvním z nich je zavedení školného. Na základě zkušeností ze zahraničí lze očekávat, že pomůže zatraktivnit dosud nepříliš oblíbené obory. Na školách, o které je tradičně velký zájem, může být školné vysoké a tam, kam se hlásí pouze málo studentů, přestože jsou tyto obory pro další rozvoj ekonomiky klíčové, naopak nízké nebo žádné.

Za druhé by pomohlo systematické zveřejňování uplatnitelnosti absolventů a průměrné výše jejich platů. Přestože na toto téma existuje kvalitní analýza nazvaná Prognóza trhu práce, volně dostupná prostřednictvím Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, školy ani politici s podobnými údaji nedokážou pracovat. Pokud by bylo všeobecně známé, že absolvent přírodních věd má takřka jisté místo s nadprůměrným platem, jak ze studie vyplývá, lze předpokládat, že by to přinejmenším pár rodičů vedlo k zamyšlení, kam své děti poslat.

Třetím lékem je větší spolupráce mezi podniky a školami. Za poslední roky jsme zjistili, že čekat na stát, až tento problém vyřeší, je naivní. Podniky a školy si musejí pomoci samy. Není to jednoduché, předsudky jsou na obou stranách, ale tam, kde se to podařilo, přináší spolupráce skvělé výsledky. Důkazem je projekt automobilového průmyslu s názvem IQ Industry. Studenti se díky němu učí pracovat s moderní technikou poskytovanou podniky, zkušenosti jim předávají odborníci z praxe a osnovy společně připravují akademici se zástupci firem podle toho, co budoucí zaměstnavatelé požadují. Je jen na ostatních, zda budou nadále čekat, nebo se do toho pustí sami.

Publikováno v týdeníku EURO