Velikonoční promluva na radiu Vltava (Boží hod velikonoční)

12. 04. 2020 | 16:44
Přečteno 2695 krát
Byli jsme vyvedeni z prostoru zbožnosti, který je nám křesťanům důvěrně znám. Tím nám byl dán úkol vnést poselství evangelia tvořivě za zdi naší nedělní zbožnosti.

Dnes slavíme nejdůležitější den celého církevního roku: slavnost Vzkříšení. Naše kostely, sbory, modlitebny jsou dnes prázdné a většinou zavřené.

Byli jsme vyvedeni z prostoru zbožnosti, který je nám křesťanům důvěrně znám. Tím nám byl dán úkol vnést poselství evangelia tvořivě za zdi naší nedělní zbožnosti, našich zaběhaných tradic a zvyků. Je to výzva číst evangelium doma, hovořit o víře se svými blízkými, modlit se společně nimi nejen v kostele.

V dvoutisíciletých dějinách křesťanství už byly takové chvíle, kdy křesťané nemohli nebo nesměli slavit společně a veřejně bohoslužby a to v podmínkách nekonečně tvrdších, než jsou naše dnes.

Myslím například na kněze, kteří mně vychovali ve víře a připravili ke kněžství – většina z nich strávila léta v nejtvrdších komunistických žalářích, kdy jen zcela výjimečně a zcela potajmu mohli sloužit mše s kouskem rohlíku místo hostie a propašovanou hrozinkou místo vína.

I já jsem mnoho let – jistě za okolností méně drastických - jako kněz podzemní církve slavil bohoslužby „bez státního souhlasu“ sám nebo po domech s nejbližšími. A kolik křesťanů dnes slaví bohoslužby potajmu např. v komunistické Číně!

Letos tento těžký otřes našeho světa zbořil mnohé hradby mezi lidmi a také, jak jsem hluboce přesvědčen, zeď mezi věřícími a tzv. „nevěřícími“. Myslím, že každý, kdo má srdce, dokáže letos rozumět velikonočnímu příběhu, který obsahuje mnohé, co právě prožíváme: bolest i lásku, strach i naději.

Na Velký pátek jsme četli o tom, jak Ježíš i z pekla utrpení a opuštěnosti volá k Bohu: Bože můj, proč jsi mne opustil?

Nedávno zemřelý velký teolog J.B. Metz správně připomínal kazatelům: Pokud z vašich velikonočních kázání už nebude slyšet křik Ukřižovaného, bude to mytologie o vítězi, nikoliv křesťanská teologie.

Ježíšův výkřik – který měli odvahu zaznamenat jen dva ze čtyř evangelistů – onen citát počátečního verše 22. žalmu, není projevem zoufalství. Ježíš v něm nechává přicházet ke slovu všechno bezeslovné utrpení světa. Bere ho na sebe a přináší ho před Boha. Přednáší ho ve formě otázky a ve formě modlitby.

Ani ve chvíli nejvyšší bolesti, opuštěnosti a smrti se nepřestává ptát a nepřestává oslovovat Boha. I naše otázky, i ty nejbolestnější, se mohou stát modlitbami, když se nespokojíme s jednoduchými (byť třeba zbožnými) odpověďmi a nepřestaneme se Boha ptát.

Ježíš nedostává hned odpověď. My z té odpovědi zaznamenáváme jen jakoby její negativ: prázdný hrob.

Prázdný hrob je vydaný všem možným výkladům. Evangelia zaznamenávají výklad Ježíšových nepřátel: učedníci ukradli jeho tělo.

Víra nám dává jinou odpověď, dává ji nejprve ve formě otázky: Proč hledáte živého mezi mrtvými? Tam není.

Nemáme hledat Ježíš tam, kam než kam ho zařazuje světská historie: v galerii velkých zemřelých, zakladatelů náboženství či morálních učitelů dávných věků. Nenajdeme ho v mramorových mauzoleích falešných proroků.
Není tu, vstal. Události velikonočního rána chápe křesťanská víra jako Otcovu odpověď na onu otázku na kříži. Kámen je odvalen. Vstal, žije.

Snažme se přijmout toto centrální tajemství křesťanské víry v celé jeho hloubce. My nevíme, co znamená vzkříšení.
Ostatně to slovo samo je nedostačující: známe vzkříšení člověka z mdloby, známe probuzení ze spánku, známe případy resuscitace, známe případy návratu z tzv. klinické smrti, která však není opravdovou smrtí.

Nevíme, co znamená vítězství nad smrtí, o jakém mluví evangelia.

Víme, co Ježíšovo vzkříšení není. Není to resuscitace a reanimace, není to oživení mrtvoly a návrat mrtvého do tohoto světa a tohoto života, končícího zas smrtí.

Svatý Pavel to říká jasně: Vzkříšený Kristus už neumírá, smrt nad ním vládu nemá. Ježíš se nevrací zpátky, nýbrž ukazuje dopředu.

I hlas, který odvrací pozornost učedníků od prázdného hrobu, zve na cestu. Jděte do Galileje, tam ho uvidíte!

Položili jsme si otázku, kde je ta Galilea dneška, kde se můžeme setkat s živým Kristem.

Vzkříšení také není jen obrazné vyjádření toho, že jsou živé (tj. věčně aktuální) Ježíšovy myšlenky, že - jak to kdysi vyjádřil jeden teologie – znamená, že „Ježíšova věc jde dál“. To by bylo opravdu málo.

Věřím a vyznáváme, že On je živý, skutečně vstal. Kde tedy je, do jakého prostoru vstal, když – jak učí apoštol Pavel – se nevrátil od běžného života v tomto světě?
Podle Písma zní nad prázdným hrobem hlas shůry: Předešel Vás do Galileje, tam ho uvidíte!

Tyto Velikonoce – Velikonoce zavřených kostelů – jsem si usilovně kladl otázku, kde je ona Galilea dneška, kde se můžeme setkat s živým Kristem?

Jednu odpověď nalezneme při rozjímání nad texty Písma a nad dějinami křesťanství: Vstal do prostoru víry své církve.
Nikoliv naše víra vzbudila Ježíše k životu. Naopak: on svým vítězstvím nad smrtí vzkřísil ukřižovanou víru svých učedníků. A novu a znovu ji oživuje svou skutečnou přítomností, svým Duchem – jak to slíbil učedníkům při poslední večeři. Jeho Duch nás stále uvádí do plnosti pravdy, i pravdy o vzkříšení.

O jeho přítomnosti ve vzkříšené víře učedníků a v jejich svědectví mluví už dnešní evangelium: Kde jsou dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.

Bude v církvi, rozumějme ve společenství sdílené víry. Bude i v tom nejmenším věřícím společenství – tak, jak to ukázal učedníkům na cestě do Emauz a u stolu večeře v Emauzích.

Bude s těmi, kdo jsou na cestě. Bude s nimi jako ten, který je doprovází – dokonce někdy v anonymitě, jako neznámý cizinec, poutník s poutníky.

Bude s těmi, kteří jsou zarmouceni, jako byli učedníci jdoucí do Emauz. Bude s nimi, jako ten kdo jim otvírá hlubší význam Písma – a oni teprve dodatečně si uvědomí, že jim při tom hořelo srdce.

Bude tam, kde budou lámat chléb na jeho památku – tam, kde se bude slavit eucharistie. Bude v liturgii a svátostech své církve.

Bude však také ve svědectví křesťanů, kteří budou svým životem svědčit, že Ježíš je živý v nich a skrze ně.

Bude ve svědectví svatých – a v prvé řadě mučedníků, kterým dal zvítězit nad strachem ze smrti, kterým dal milost ukázat světu lásku, která je silnější než smrt.

Je tu však také odpověď mystiků- ta Galilea, kde potkáš živého Krista, není někde venku a daleko: je v tvém srdci, v tvém nitru.

Od apoštola Pavla přes svatého Augustina, přes středověké i barokní mystiky po Komenského a pietisty po mystiky dnešní doby uslyšíme: chceš-li najít Boha, vstup do skrytého, mnohdy ztraceného a zapomenutého ráje srdce, do své hlubiny.

Učiň obrat od povrchnosti a vnějškovosti – od rozptýlenosti a starosti o „věci mnohé“, od „neautentického“, konformního života, utopeného v nabídkách na tržištích toho světa – ztiš a nalezni jako Maria to „jediné potřebné“, unum necessarium. Pak budeš moci říci se svatým Pavlem: Nežiju už já sám, nýbrž Kristus žije ve mně.

Ovšem hledání Boha, hledání živého Krista, není jen privátní záležitostí, neděje jen v jakési soukromé zbožné zahrádce, oplocené vůči vnějšímu světu.

Bůh sám – jak učí nauka o Boží Trojici – je vztahem, společenstvím a Bůh se ukazuje v lásce, děje se ve vztazích. Vzpomeňme na velikonoční antifonu: kde je dobrota a láska, tam je Bůh. Tam se děje Bůh.

Děje se ve druhých a skrze druhé. „Peklo – to jsou ti druzí“, říká jedna postava ve známé hře J. P. Sartra. Evangelium nám říká: Nebe – to jsou ti druzí.

Filozof Emmanuel Lévinas napsal: s Bohem se setkáme ve tváři Druhého. Tvář, ta nahá, zranitelná tvář našich bližních nese v sobě přikázání Nezabiješ.

A jiný velký židovský myslitel tvrdí: Kde je kdokoliv pro tebe skutečným Ty (není jen nějaký anonymní on nebo neosobní ono), tam skrze jeho Ty můžeš zahlédnout horizont „absolutního Ty“ – Boha.

Kde se setkáme s živým Kristem? Ježíš v Matoušově evangeliu, v líčení Posledního soudu, to říká jasně: v jeho nejmenších bratřích a sestrách – v hladových, žíznivých, nahých, vězněných, pronásledovaných.

V těch, kdo potřebovali naši pomoc, blízkost, porozumění. Když jsme je ignorovali, tragicky jsme se minuli s Kristem samotným. Když jsme pomohli ubohému, aniž jsme v něm rozpoznali Krista, Kristu jsme posloužili – a on se při posledním soudu ujme nás.

Na Velký pátek jsme uvažovali o tom, že rány našeho světa jsou rány Kristovy a jako takové jsou privilegovaným místech Boží přítomnosti v našem světě. Kdo tyto bolesti a rány ignoruje, nemá právo zvolat jako Tomáš: Můj Pán a můj Bůh!

Živý, vzkříšený Kristus je a bude nejen ve věřících. Je a bude také v oněch „anonymních křesťanech“ daleko za viditelnými hranicemi církve, ve všech, kteří hledají pravdu, krásu, lásku a dobro – a nespokojují se s jejich lacinými náhražkami na tržištích tohoto světa.

Ano, onen stále se rozšiřující svět hledajících – to je především ona Galilea dneška, kam se musíme vydat – jednak tam přinést Krista, ale také tam hledat Krista.

My věřící nemáme na Krista monopol. Svět lidí duchovně hledajících nečeká na naši klasickou tradiční misii, na to, že všechny okolo poučíme a budeme se je snažit co nejdříve „obrátit“ a vtlačit do institucionálních a mentálních hranic dnešního církevního křesťanství.

Právě ty naše mentální hranice musíme radikálně rozšířit čestným a pozorným dialogem s druhými. Svět, který nás čeká, až opadne prach, zvířený současnou dramatickou situací během pandémie, si žádá daleko širší a hlubší ekumenismus, než jakého jsme byli schopni v posledních desetiletích.

Ano, jsme povinni „těm druhým“ srozumitelně a věrohodně nabízet to nejcennější z pokladu víry, za nějž máme odpovědnost. Ale i my potřebujeme obrácení.

Obrácení od statického „být křesťany“ k dynamickému „stávat se křesťany“. Ano, i pomocí těch druhých a v nich můžeme objevit živého Krista.

Možná tyto Velikonoce, kdy jsme nuceni vyjít ze zdí kostelů a našich zvyků a tradic, jsou jakýmsi prvním nácvikem onoho potřebného obratu od zvykového pohodlného křesťanství, plného nostalgie po minulosti k živému křesťanství, odvážně odpovídajícího na Boží hlas v dnešních „znameních doby“.

Událost, kterou nám každoročně připomíná Velká noc a celá velikonoční doba, není jen izolovanou jednou událostí dávné minulosti.

Věřím, že Ježíšovo vítězství nad smrtí pokračuje v dějinách církve a dějinách lidstva, protéká jako ponorná řeka v hlubinách života a vytryskne na povrch vždy znovu v událostech oživujících reforem církve a i v příbězích obrácení jednotlivých lidí.

V liturgii Velké noci se při zapalování velikonoční svíce modlíme: Ať slavné Kristovo Vzkříšení naše tmy ve světlo promění!

Prosme, aby Kristus, vítěz nad strachem a smutkem, hříchem a smrtí, přemohl i všechny temnoty a boleti této doby a dal zazářit světlu života.


Prosíme Tě, Pane, za náš nemocný svět: vrať chorým zdraví, zoufalým naději, smutným radost, slabým sílu, osamělým blízkost.

Prosíme Tě za křesťany, kteří slaví Tvé zmrtvýchvstání, aby vstali k novému životu a měli ho v plnosti.

Prosíme Tě, aby se o těchto Velikonocích naše víra znovu rozhořela.

Prosíme Tě za všechny hledající, aby dostali světlo a sílu na svých cestách

Prosíme Tě za uzdravení všech bolestných ran našeho světa: utiš bouře válek, zkroť vlny zloby, násilí a lži, nepřátelství a nenávisti, posilni ty, kdo usilují o pokoj a smíření a přemáhají zlo dobrem.

Prosím Tě za ty, kteří mají moc, bohatství a vliv, aby jejich srdce netučněla pýchou a lhostejností; dej, aby si byli vědomi své velké odpovědnosti

Prosíme Tě za všechny, kteří působí v prvé linii v zápasech této doby, za lékaře, zdravotníky, vědce, odpovědné státníky, za všechny pomáhající profese ve službě tělesnému, duševnímu i duchovnímu zdraví svých bližních

Prosíme za zemřelé, abys je přijal do světla svého Vzkříšení.

Amen.

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy