Rozhovor s vedoucím Zastoupení Evropské komise v České republice
Zastoupení Komise má tři základní úkoly: komunikovat s nejširší veřejností, poskytovat servis médiím a spolupracovat se zákonodárnými institucemi České republiky. V pražské kanceláři pracuje osm vyslaných úředníků z Bruselu a deset „místních“ zaměstnanců. Většina z nich jsou Češi.

Do své současné role jste nastoupil na podzim 2010. Vnímáte za tu dobu výrazný posun v postojích Čechů k evropským institucím?

Nálady veřejnosti se přirozeně vyvíjejí. V průběhu roku 2009 jsme zaznamenali nárůst podpory a spokojenosti s členstvím v EU. S nástupem a dopady krize se to změnilo. Poslední Eurobarometr ale ukázal, že nejde o nespokojenost s EU, ale především o strach z ekonomiky. Občané označili jako největší problémy tři ekonomické kategorie: krizi jako takovou, nezaměstnanost, rostoucí ceny…

Není to zvláštní, být vyslancem ve své vlastní zemi? Nemáte občas schizofrenický pocit?

Jako se cítím napůl Pražákem a napůl Plzeňákem, tak se cítím i Evropanem a stejně tak Čechem. Ty věci jsou vzájemně komplementární. Ale chápu, kam míříte. Narážíte na problém s identifikací s tím větším celkem – na jednu stranu v rámci EU spolupracujeme, ale současně spolu s dalšími zeměmi soutěžíme. A to jak v rámci unie, tak i ve vztahu ke třetímu světu. Myslím, že jde o to, jak vnímáme EU; jestli je to něco, proti čemu se chceme vymezovat, anebo v rámci čeho chceme prosazovat svoje názory a přání. Pokud je to to druhé, pak přijímáme, že v tom, co v Bruselu vzniká, máme určitou roli. Komise má zastoupení v každém hlavním městě každého členského státu a ve všech – možná s výjimkou jednoho – je zástupcem státní příslušník onoho státu. Je to i symbol faktu, že komise slouží nám občanům.

Takže si někdy neříkáte: Proč já nezastupuji Komisi raději v jiné zemi?

Svým způsobem je složitá každá členská země. A nemyslím si, že by Česká republika byla vnímána jako problematická. Je to jedna ze stabilních zemí, ekonomická situace se tu vyvíjí celkem příznivě. Naše euroskepse je tak trochu mýtus, který je potřeba bourat. Podle řady průzkumů veřejného mínění se Češi v porovnání s ostatními členskými zeměmi EU pohybují blízko průměru.
Na základě průzkumů to možná je mýtus, ale co vystupování nejvyšších reprezentantů země?
To mi nepřísluší komentovat, ale ano, každá země je vnímána především podle těch jejích zástupců, kteří jsou veřejně známí, ať už se to týká politických představitelů, sportovců nebo umělců.

Máte za úkol propagovat v České republice také zvyšující se aktivity Komise v oblasti CSR a udržitelnosti?

Evropská unie je založena na hodnotách a svobodách. K těm hodnotám patří i pohled na životní prostředí, na fungování jednotného trhu, na pravidla ochrany zdraví a ochrany spotřebitele. Ekonomické aktivity mají jak sociální, tak environmentální dopad a CSR může přispět ke kultivaci prostředí a zmenšovat negativní dopady. EU má v řadě oblastí ambice být normativní silou, která stanoví určité normy chování. Týká se to i pravidel podnikání, která by měla platit nejen u nás, ale i v globálním kontextu. Pokud jde o CSR, to se v rámci EU objevilo již v minulé dekádě. Komise vydala první Zelenou knihu již v roce 2001. V nedávném Sdělení Komise představuje zásady a definuje koncept společenské odpovědnosti firem. Je to koncept, který na mezinárodní úrovni není jasně definován. My se snažíme najít si vlastní rámec. Musíme umět vysvětlit naše návrhy, neboť koncepty CSR mají dopady na náklady, na zisk, na práci s lidmi, na reputaci. Na mezinárodní úrovni přirozeně vidíme, že řada nadnárodních firem svůj koncept společenské odpovědnosti dávno má. Funguje zde autoregulace. Mělo by to na této úrovni zůstat, ale vyčkejme na rok 2014, kdy proběhne první hodnocení toho, co bylo jak na evropské, tak na národních úrovních dosaženo. Komise přikládá CSR vysoký význam i proto, že úzce souvisí s konkurenceschopností.

Předpokládám, že ono hodnocení se bude týkat i některých CSR soutěží, které ostatně na národní úrovni podporujete…

Pokud jde o soutěže, my je vítáme. Firmy, které jsou hodnoceny jako vítězné, nabízejí modely chování pro ostatní, což kultivuje podnikatelské prostředí. Navíc se zde potkávají malé i velké firmy, podniky státní i čistě privátní firmy, rodinné firmy. Rádi bychom přispěli i ke zviditelnění třeba družstevního podnikání, které za první republiky fungovalo, ale později bylo zničeno. Věříme, že třeba European CSR Awards zviditelní CSR napříč Evropou a jsme připraveni na to navázat i v České republice. Evropská komise spolupracuje v této oblasti jak se státem, tak třeba s platformou Byznys pro společnost – a vítáme i další aktivity.

Evropská unie organizuje tzv. Evropské roky, věnované vždy aktuálnímu společenskému tématu. Předloni to bylo dobrovolnictví, loni aktivní stárnutí a mezigenerační solidarita, letos máme rok evropského občanství. Jak si Komise tyto roky vyhodnocuje – a jak jste s nimi spokojen vy tady v České republice?

Evropské roky jsou instrumentem, který vznikl již v 80. letech minulého století a je s nimi tedy i jistá zkušenost. Jejich cílem je zvyšování povědomí o daném tématu a pomoc pro občany i organizace, které v dané oblasti pracují. Letošní „evropský rok občanství“ je třeba vnímat v kontextu roku příštího, kdy budou volby do evropského parlamentu. Druhým kontextem je výročí Maastrichtské smlouvy, která evropské občanství zavedla. A konečně, třetím důvodem výběru občanské tématiky je snaha diskutovat, jak by měla Unie fungovat v budoucnosti, jaká práva by měla být lépe garantována a jaké překážky tu jsou.

A kdybychom se podívali na ty předchozí roky?

Ano, dobrovolnictví, aktivní stárnutí a v roce 2010 boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Tato témata se nějak dotýkají nás všech – jako občanů a jako jednotlivců. A letošní rok občanů vlastně zastřešuje ty tři předchozí. Což je dobře, protože v minulosti bylo určitou slabinou, že se každý rok přesměrovala pozornost na jiné téma. Teď je možné navázat na spolupráci s partnery z předchozích let.

A jak jste tedy spokojený?

Bylo by hodně předčasné hovořit o letošním roce, takže budu mluvit o těch posledních třech letech. Nemám statistiku, abych vám řekl, který rok byl atraktivnější. Rok stárnutí a mezigenerační solidarity, který podtrhnul i otázku společenské angažovanosti starších osob po dosažení důchodového věku, myslím pomohl k tomu, že se celospolečensky více diskutovalo. Pod vedením ministerstva práce a sociálních věcí vznikl akční plán, který má vytvořit určitý rámec pro aktivity starších osob a usnadnit jejich další společenské zapojení. Do tohoto roku bylo zapojeno i mnoho organizací, které seniorům pomáhají, třeba občanské sdružení Hestia a další. Když jsem byl s paní ministryní na závěrečné konferenci, měl jsem z toho dobrý pocit.

Jaká je forma vašeho angažmá v rámci těchto tematických roků?

Financování evropských roků je velmi omezené. Rozhodně v rámci evropského roku nemáme žádné větší fondy, které by umožňovaly větší granty. Naše podpora je symbolická. Podpoříme síťování organizací, nějakou konferenci, ale operační aktivity vycházejí primárně ze zdrojů zapojených organizací. Pokud jde o letošní rok, je tam nějaký malý rozpočet na centrální úrovni, ale vlastně další finance už nejsou distribuovány na národní úroveň.

Podle mé zkušenosti, ale i z různých anket vyplývá, že mezi nejoblíbenější programy EU patří ty, které umožňují studentské pobyty v zahraničí, například Erasmus. Využívají čeští studenti sto procent těchto příležitostí?

Statistiky určitě existují, ale já je zpaměti neznám. Do realizace programů jsou zapojené jednotlivé vysoké školy. Každopádně vím, že na školách slýchávám od rektorů či děkanů, že nabídka někdy převyšuje poptávku ze strany studentů, že by školy uvítaly vyšší zájem studentů. Některé možnosti tedy určitě nejsou dostatečně využívány. Je to škoda. Erasmus a další programy jsou uznávané a oblíbené v celé EU, jejich přínos je nesporný, takže na další období 2014-2020 se očekává ve prospěch těchto programů zvýšení prostředků.

Michal Růžička