Nedá mi to, abych se ještě krátce nezmínila o tématu, které jsem nakousla v minulém blogu. To, že velké spečné výbuchy ovlivňují klima je známým faktem. Ty významné výbuchy jsou uvažovány i v klimatických modelech. Vliv sopečného výbuchu na klima může dosahovat až více než jeden rok po takové události.
Výbuch emituje do atmosféry velké množství sopečného prachu a SO2, a to do výšky až více než 10 km do horní troposféry a dolní stratosféry, kde je větrem rozptylován a transportován na velké vzdálenosti. Sopečný prach a sulfátový aerosol vzniklý z SO2, pak v atmosféře odráží část přicházejícího slunečního záření, kterého pak méně dopadá až na zemský povrch, jež je tak méně zahříván.
Před třemi týdny, 22. března 2009, došlo k výbuchu sopky Mt. Redoubt na Aljašce. Výbuch se zatím v Evropě projevil krvavými západy slunce. Může se projevit v Evropě i jinak?
Vliv velkých historických sopečných výbuchů na klimatické podmínky na severní polokouli se zabývala například studie Oman et al. (2008). V ní se uvádí, že po velkých sopečných erupcích v minulosti docházelo k ochlazení v následujícím letním období jak nad americkým kontinentem, tak nad Euroasií. Studie dále uvádí, že vliv výbuchů na zimní počasí je rozdílný podle toho, kde se sopka nachází. Zatímco výbuchy v rovníkové oblasti jsou většinou následovány pozitivní fází Severoatlantické oscilace (NAO) a tedy stavem atmosféry, kdy do Evropy snadněji pronikají frontální systémy od Atlantiku, které přinášejí relativně teplejší zimy. Výbuchy v blízkosti polů mají většinou následek přesně opačný. Tedy negativní fázi NAO, větší vliv kontinentální výše a chladnější zimu. Chladný průběh léta i zimy byl na severní polokouli pozorován například po výbuchu sopky Katmai na Aljašce v roce 1912.
To jestli se výbuch Mt. Redoubt projeví podobně bude hodně záležet na tom, kolik materiálu bylo při výbuchu do atmosféry emitováno, to však už není otázka pro meteorology.
Stále slunečná obloha, teplotní rekordy, mírný vítr, délka slunečního svitu 12 hodin...tak to není opravdu typické středoevropské dubnové počasí! Letošní první polovina dubna snad ve všech svých meteorologických prvcích připomínala květen. Počasí navíc skoro přesně kopírovalo loňskou první polovinu května. Když se od Velikonočního pondělí po ránu začaly objevovat přízemní mrazíky - nebylo o tom, že jsme aprílové počasí letos úplně přeskočili ani pochyb.
S vysokými, téměř letními teplotami a slunečnou oblohou začalo přibývat otázek týkajících se počasí na letní měsíce. Ani dnes, ani za měsíc, dokonce ani v červnu nikdo nebude schopen s určitostí říci, kdy je ta nejpříhodnější doba vzít si dovolenou. Numerické modely prostě na delší časové obodobí než 14 dnů "nevidí" a navíc se výrazně snižuje úspěšnost předpovědi už po pátem dnu. Vycházet při typu na letní dovolenou sice můžeme ze statistiky minulých let, ale i tady není úspěšnost předpovědi moc vysoká.
Možná se ale letošní průběh léta nastínit přece jenom trochu dá... Na jednom z blogů, které občas sleduji, jsem našla post od Joe D´Aleo, který zmiňuje výsledky studie o vlivu sopečných výbuchů na následující klimatické podmínky. Studie uvádí, že po velkých sopečných erupcích často došlo k relativnímu ochlazení v následujícím letním období na severní polokouli, a to jak nad americkým kontinentem, tak nad Euroasií. Také Oman et al. (2005) ve své studii přisuzuje chladný průběh léta i zimy na severní polokouli po výbuchu sopky Katmai na Aljašce v roce 1912. Stuie dále uvádí, že vliv výbuchů na zimní počasí je rozdílný podle toho, kde se sopka nachází. Zatímco výbuchy sopky v rovníkové oblasti jsou většinou následovány pozitivní fází Severoatlantické oscilace a tím tedy teplejší zimou, výbuchy v blízkosti polů mají většinou následek přesně opačný.
Asi jste zaregistrovali letošní březnový výbuch sopky Mt. Redoubt na Aljašce, pokud byl její výbuch tak silný, že ovlivní počasí v létě i u nás.....máme se na co těšit!