Jednoho dne se na Kubě objevila paní Logika. Byla zvědavá, jak je možné skloubit socialismus s demokracií. Přes veškeré pochybnosti chtěla přece jen takovou demokracii poznat. Ptala se všech, které potkala, ale odpovědět ji dokázal pouze jeden - pan Absurdno.

„Šestý kongres Komunistické strany,” započal své vysvětlení Absurdno, „diskutoval o konečném návrhu obecných zásad hospodářské a sociální politiky Strany a Revoluce, aby se modernizoval kubánský ekonomický model a zaručil tak udržitelnost a nezrušitelnost socialismu.“

„Neměli by ale o tak důležitém návrhu rozhodovat všichni občané?“ přerušila ho paní Logika. „Jak to, že politická strana o přibližně 800 tisících členech rozhoduje, o jakých tématech se bude diskutovat a co se má či nemá reformovat? Byli tito členové demokraticky zvoleni lidem?“ ptala se dál.

„Strana se voleb neúčastní, je to přece hlavní síla státu!“ odpověděl pan Absurdno. „Zde na Kubě se bráníme zbraněmi, když je potřeba. Pouze socialismus je schopný zvítězit nad obtížemi a udržet výdobytky revoluce,“ přidal další argument.

„Chcete tím snad říci, že Komunistická strana zde má větší rozhodovací moc než Národní shromáždění - orgán, který reprezentuje a vyjadřuje vůli 11 miliónů Kubánců?“ otázala se paní Logika. „Nedívejte se na to takto,“ opáčil Absurdno. „Vnímejte Komunistickou stranu jako Stranu celého lidu.“

„Jestli to tedy chápu správně,” začala přemýšlet Logika, „Kubánci se sami rozhodli, že si musí obstarávat povolení při vstupu i výstupu z vlastní země, že pouze cizinci mohou vlastnit soukromé firmy na jejich ostrově, zatímco oni mohou provozovat pouze stánkový prodej a malé obchůdky?” „Je to tak,” souhlasil pan Absurdno, „všichni jsme se rozhodli obětovat pro Revoluci a Socialismus.”

„Nepletu-li se,” pokračovala zkoumavě paní Logika, „musí se nyní názory Národního shromáždění transformovat do rozhodnutí přijatých při komunistických sjezdech.” „Ano, toto je doporučení Strany,” souhlasně potvrdil Absurdno. „Pak tedy Strana přikazuje a Shromáždění poslouchá? Bez předchozí debaty s lidmi?“ vyvodila Logika.

„Ale kdepak, ve skutečnosti byly názory a návrhy s Kubánci konzultovány. Jen abych Vám dokreslil má slova, tyto otázky byly probírány s více jak osmi milióny zúčastněných a tři z nich dokonce mluvili v debatách! To je přece pravá ukázka demokracie,“ utvrdil Absurdno.

„Nechte mě to doříci,“ znovu ho přerušila Logika, „pokud Strana není orgán volený lidem, proč by zde tedy vůbec mělo existovat hlasování? Je logické, že veřejné referendum je plýtváním prostředky, které si v současnosti nikdo nemůže dovolit.“

„Našim historickým vůdcům připadalo důležitější vložit tyto prostředky a úsilí do průvodů a přehlídek, kde našim nepřátelům demonstrujeme naši vojenskou sílu. Je mnoho těch, co chtějí zničit Revoluci a Socialismus. A proto pouze naši vůdci - tedy Strana - má zkušenosti a dokáže tak nejlépe rozhodovat za všechny,“ vysvětlil Absurdno.

„Tak tohle je demokracie?“ s údivem se zeptala Logika. Absurdno se zamračil a zatvářil se nepřátelsky. Paní Logika rychle usoudila, že by už dále neměla klást otázky. Něco jí říkalo, že by stejně nikdy nepochopila vysvětlení Absurdna, natož pak aby si byla schopna rozumově vysvětlit, jak funguje socialismus na Kubě.