Magazín Christnet přinesl 19.října článek teologa Martina Vaňáče s názvem „Několik poznámek k Národnímu eucharistickému kongresu“. Nepochybuji, že se snaží o seriozní zamyšlení, vždyť připomíná,že osobně se celé události neúčastnil, sledoval ji v televizi a byl tak ochuzen o bezprostřední atmosféru a mezilidská setkání, která považuje za největší přínos pro přímé účastníky.
Národní eucharistický kongres, který se koná na sklonku týdne v Brně nám připomíná, čím pro nás má být svátost eucharistie, neboli Svátost oltářní. Projevujeme jí velkou úctu, klaníme se, poklekáme, adorujeme. Ale měli bychom vědět, že přijímání Těla a Krve Páně nebylo vždycky takové, jaké je známe dnes, že se liší i v jiných církvích od našeho pojetí. Měli bychom promýšlet a přemýšlet, jaká je skutečná podstata této svátosti. Kongres tedy není jen oslava, ale i přednášky, přináší dějinný pohledy, ale také otázky a odpovědi.
Jsem dalek toho, abych tvrdil jako mnozí, že „za všechno mohou média“. Jen bych rád upozornil, že ne vše, co člověk vidí v televizi, slyší v rozhlase a čte v novinách je Slovo Boží. Hospodin nás povětšinou nadal rozumem, abychom se snažili hledat a nacházet pravdu, abychom dokázali poznávat, kdy nás někdo tak trochu vodí za nos a chce nám podstrčit názor, který by nás normálně vůbec nenapadl.