Minulý týden jsem se zúčastnil šestnáctého ročníku Pochodu pro život, jehož cílem, jak ostatně bylo i deklarováno, je „Neodsuzovat. Pomáhat.“ Komu? No přece ženám, které jsou ve složitých životních situacích, čekají dítě a kvůli různým problémům se rozhodují, zda podstoupí potrat. Těchto uměle ukončených těhotenství, potratů, eufemisticky řečeno slovníkem socialistického režimu „přerušení těhotenství“ bylo u nás provedeno v minulém roce kolem 21 000.
Rád bych se ve svém blogu podělil o úvahu o křesťanství ve světě a v souvislosti s návštěvou čínského prezidenta u nás konkrétně v Číně. Je to, jak jistě víte, nejlidnatější země světa. Má téměř jednu a půl miliardy obyvatel, co je ve srovnání s „našimi“ deseti miliony číslo pro mne naprosto nepředstavitelné. Kdo se trochu orientuje v otázkách náboženských, filozofických a duchovních si jistě vzpomene na filozofa Konfucia a jeho etiku, nebo na knihu Tao-te – Ting. Toto je ve spirituální oblasti jistě největší a nejznámější přínos Číny. Z dějepisu si vzpomeneme na to, jak asi vypadala čínská zeď, uzavírající v sobě zvláštní civilizaci které lidstvu dala znalost výroby hedvábí, porcelánu či střelného prachu.