Jako motto dnešního komentáře jsem si vypůjčil a parafrázoval název knihy Axela Muntheho O neumírání. Já bych dnes chtěl hovořit o nezabíjení. Již několikrát se v řadách našich zákonodárců ukázala snaha přijmout zákon o euthanasii, tzv. „milosrdném zabíjení“. Nemohu konkurovat pateru Marku Váchovi a jeho pohledům bioetika, tím méně zkušenostem profesorky Marty Munzarové. Nejsem lékař, nejsem filozof. Přesto si dovolím několik poznámek, které budou řečeny nikoliv vědeckým a precizním jazykem, ale slovy, kterým snad může porozumět každý.