Za války, kdy můj otec utekl do Velké Británie, aby bojoval jako československý voják proti nacismu, chodívala moje matka poslouchat k různým sousedům radiové vysílání z Londýna a Moskvy. My doma rozhlas neměli, bylo to kvůli domovním prohlídkám a bezpečnosti. V jednom moskevském vysílání zachytila slova hlasatelky, že naše republika dopadla tak špatně, protože v ní bylo mnoho stran. Kdyby měla jednu, která by lidem říkala, co dělat, jak myslet, mohli jsme být stále samostatní. Matka, děvče ze Šumavy se základním vzděláním se rozčilila, protože pokud něco první republika dokázala bylo to, že vychovávala občany, kteří přemýšlejí.
Kdesi jsem četl populární definici populisty: je to politik, který slibuje něco, o čem dobře ví, že nemůže splnit. Nerad bych se přiřadil k těm, kdo slibují nesplnitelné, protože je řada věcí, které musí podléhat našemu právnímu řádu, našim předpisům.