Pokud se jednou někdo, za pár století bude učit v církevních dějinách o dvacátém století, zcela jistě zmíní mezi velkými událostmi Druhý vatikánský koncil a muže, který ho uvedl v praxi, polského papeže Wojtyłu. Dílo vatikánského koncilu sice převzal po svých předchůdcích, ale byl to právě on, za jehož pontifikátu uvedla církev změny v praxi a zcela změnila svou politiku. Dnes už nám to přijde skoro jako samozřejmé, ale koncilní reforma skutečně nebyla o odbourání manipulu či otočení oltáře, ale o hledání cesty k veřejnosti.
Rád bych se v jedné krátké poznámce vrátil k dokumentu z roku 1995, tedy do doby padesáti let od konce Druhé světové války. Tehdejší pražský arcibiskup Miloslav Vlk s předsedou Německé biskupské konference, Karlem Lehmannem hledali odpověď na otázku, jak spolu mohou do budoucna vycházet dva národy, které si před několika desetiletími tolik ublížily.