Je tomu v těchto dnech zhruba rok, co k nám do Evropy z Číny připutoval nepatrný koronavirus, způsobující smrtelné infekční onemocnění, COVID-19. Myslím, že je možné říci, že v těchto dnech už můžeme pozorovat určité světlo na konci tunelu, dané prvními výsledky vyvinutých očkovacích vakcín. Pokud se první očekávání dané výsledky z Izraele potvrdí, otevírá se nám také jako společnosti prostor, abychom zhodnotili a ocenili i zásluhy těch, díky kterým si ráno můžeme zapnout ústřední topení, posnídat čerstvé pečivo, nasednout do dopravního prostředku a jet po uklizené silnici. Zásluhy, díky kterým stále fungujeme jako civilizovaná společnost. Je k tomu načase, protože asi nebudu jediný, který z toho všeho, s koronavirem spojeného, pozoruje ve společnosti určitou únavu, mnohdy hraničící s rezignací.
V Revue pro teologiia duchovní život Salve č.2/2020 na téma slavení neděle vyšel rozhovor se sociologem Vojtěchem Prokešem na téma „Vnímání neděle v české společnosti“. Výzkum uskutečnila společnost Behavio na vzorku 600 lidí v srpnu 2020, při zachování standardních požadavků na podobný typ průzkumů. Musím přiznat, že nejenom jako duchovní mám o neděli a způsobu jejího trávení určitá zkreslená očekávání. Musím však přiznat, že jsem si s velkým překvapením přečetl řádky, které v jádru hovořily o tom, že 75% respondentů vnímá neděli pozitivně. To znamená, že neděle má stále obrovský potenciál a že má cenu se snažit slavit neděli, rozvíjet a přemýšlet o tom, co je v dnešní době na jejím slavení nejdůležitější. Neděli jako Den Páně, den odpočinku – tak chápe neděli 72% lidí. Neděli chápou mnozí jako čas pro sebe (45%), ale ještě překvapivější je, že 46% chápe neděli jako čas pro druhé.