Když vidím usmívajícího se premiéra Trudeaua, pak nevím čemu se směje a říkám si: ano, černého Petra za nástupce kanadské vlády vzal na sebe papež František.

„Kanadský ministr pro vztahy s domorodými obyvateli Marc Miller papežův projev kritizoval. František se podle něj vyhnul zmínce o sexuálním násilí ve svém výčtu druhů zneužívání, kterému byly děti vystavován. Podle agentury Reuters svou kritikou hovořil i za některé ze zástupců domorodých komunit.“ (zpráva ČTK z 28.7.2022)


Možná že někoho udivila zpráva uveřejněná ČTK, ve které jsme se mohli dočíst, že návštěva Svatého Otce papeže Františka v Kanadě má určitý kritický ohlas uvnitř Církve, ale i ve veřejnosti.

Myslím, že je zapotřebí si uvědomit, že současná Církev i naše společnost se vyrovnává se svou historií, s dějinami. V současné době se to děje také protřednictvím různých hnutí. (BLM atd.) Měl jsem možnost zažít podobnou situaci na generální kapitule Dominikánského řádu v Mexiku v r. 1992, kdy došlo k ostré výměně názorů mezi chilským provinciálem, který byl potomkem indiánů a jeho mladým sociem, který byl také potomek indiánů. Hodnotili španělskou kolonizaci Latinské Ameriky. A zde je zapotřebí si uvědomit, že stojíme před problémem, kdy kriticky až vyhraněně kriticky zpřevracíme celou problematiku dějinného vývoje lidstva. Představme si, že by současný prezident ČR poklekal před potomky Markomanů, Kvádů nebo Bójů, a prosil je o odpuštění, že my Slované jsme okupovali jejich vlast! Vidíme, že toto jsou skutečnosti nad kterými se usmějete a možná řeknete, že starý emeritní arcibiskup blouzní. Ale přiznejme si, že vidíme tento problém např. ve státě Izrael, ale také můžeme říci, že ho vidíme i v Novém světě, tedy v Americe – Latinské, Střední i Severní.

Musíme si skutečně uvědomit, že tak jako není snadné se dnes vyrovnat s příchozími, kteří přicházejí z jiných kulturních a civilizačních oblastí, tak tento problém spočíval i v kontaktu, který zažili naši předkové. My jsme nebyli koloniální země, nemáme moře a s těmito otázkami jsme se nestřetli. Ale je přirozené, že velké národy mají snahu expandovat a šířily se na jiné kontinenty. Tento problém prodělávali obyvatelé Ameriky, Austrálie, Asie i Evropy ve své historii, podobně jako ho prožívala i Církev, která byla součástí společnosti 15., 16., 17., 18. století. Jestliže přicházejí kolonisté do Severní Ameriky především koncem 17. století a v 18. století, setkávají se tam s indiánskými kočovnými kmeny, které se převážně živí lovem, žijí v lesích atd. Každý z nás viděl řadu westernů alias kovbojek a ví o čem mluvím. Ale pro vzdělaného a usedlého měšťana Velké Británie, Francie a dalších západoevropských zemí v oné době, bylo jasné, že se zde setkávají s nižším civilizačním stupněm. Vím, že mě okamžitě označíte za rasistu, za člověka, který nemá vůbec vhled do situace. Čtěme ale současnou tehdejší literaturu. Jestliže se po roce 1860, tzn. v druhé polovině 19. stol., vytvoří francouzsko - anglicky mluvící samostatná Kanada jako stát v rámci Britského impéria, pak tehdejší osvícené hlavy a elity konstatují, že pro indiánské obyvatelstvo je nejlepší cestou integrace do té civilizační vrstvy ve které se nalézají Francie i Velká Británie a další země. Toto řešení odpovídalo tehdejší době. To znamená: především je to škola a výchova. Vzpomeňme na řešení romského problému v 60. a 70. letech 20. století v socialistickém Československu. Mohl bych zde argumentovat a předkládat mnoho a mnoho dalších důvodů a analogií.

Internátní škola znamenala pro indiánské chlapce a děvčata opravdu katastrofu, protože byli vytrženi ze svého prostředí. Vyrůstali totiž v kmenu, v rodu, v rodině, a byli všech těchto opor zbaveni. Ale tehdejší racionalita, která neměla dostatek empatií, chtěla tento proces urychlit. Toto byly důvody, která vedly k zakládání internátních škol. Uvědomme si prosím, že Kanada a Britská říše tehdejší doby neznaly náboženskou svobodu a katolická církev byla minimálně tolerována. Přistoupila tedy k tomuto prostoru v Kanadě s pomocnou rukou, protože školské a vychovatelské instituce chtěly pomoci. Zcela jistě i tyto řeholní sestry a kněží byli vychováváni v tehdejších školách, tak jako my dnes. Takže přijímali tento model světa. Docházelo nejenom k tomu, že děti byly nuceny hovořit anglicky či francouzsky. Byly to způsoby, které můžeme znát i z 20. stol. ve Střední Evropě. Používalo se tělesných trestů. Myslím, že jsem a nejsem trilobit a znám dětské školní tresty: facka, ukazovátko anebo hozené klíče, které cvrnkly do hlavy neposlušného žáka. A nechodili jsme si stěžovat ani rodičům, protože bychom nepochodili, neboť bychom museli přijít s pravdou ven, co jsme zase vyváděli. Tím nechci bagatelizovat jakým způsobem se tato výchova podepsala na tehdejší indiánské dětské populaci.

Jestliže si dále uvědomíte přelom 19. a 20. století, pak je tu určité zchudnutí společnosti, rozšíření velkých epidemických nemocí, umístění velkého množství dětí v jejich nedostatečném hygienicko-zdravotním stavu. Je pak jasné, že tyto děti byly vystaveny nejenom citovému stresu, ale i obrovskému imunologickému náporu. Jestliže samotné vedení těchto škol požadovalo od tehdejší vlády finanční pomoc, které se nedostávalo, pak odpovědí bylo, že děti mají pracovat na zahradách, polích apod. To vše jsou věci, které znám ze socialistického Československa. To byly naše brigády o žních, na cukrovce, na bramborách, na chmelu a byly úplně stejné. Jsem zvědav, jestli bývalí členové komunistického establishmentu půjdou a budou přede mnou klekat a líbat mi ruce. Ne mě, ale celým generacím. Musíme si prosím uvědomit tyto skutečnosti.

To pochopil Jan Pavel II. protože znal co byla diktatura komunismu a nacismu, proto se vydal do Kanady, upozornil na tyto přehmaty a vyjádřil své politování a omluvu. Současný papež František pod vlivem situace, která je vyhrocená, emocionální a bez jakýchkoli historických znalostí (BLM apod.), a se svým týmem poradců považoval za vhodné, aby papež navštívil tyto kmeny a představitele těchto generací a vyjádřil jim svojí omluvu. Musíme ale také ovšem pochopit reakci na toto, protože tím hlavním viníkem nebyl papež Pius IX., ale byla to vláda Britského impéria, tedy královský majestát královny Viktorie a tehdejší vláda Kanady. Když vidím usmívajícího se premiéra Trudeaua, pak nevím čemu se směje a říkám si: ano, černého Petra za nástupce kanadské vlády vzal na sebe papež František. Jeho krok je především krokem velké pokory a odvahy. Ale na druhé straně se domnívám, že je chybou, že ti, kteří doprovázejí tuto cestu měli dostatečně vysvětlit celé souvislosti. Mýlím se! Protože P. F. Lombardi je vysvětlil, ale ani katolická média, ani naše média se nikdy nenamáhají, aby se snažily porozumět a souvislosti vysvětlit. Vidíme tuto situaci v celé šíři i nahotě nejenom v těchto otázkách, ale i v současném světě. V krizi, kterou prožíváme dnes s Ruskou agresí na Ukrajině, která má ovšem mnohem širší dopad, ale má také mnohem širší politické souvislosti o kterých nejsme téměř vůbec informováni.

Chtěl bych říci, že je zapotřebí pochopit skutečnou situaci, ale musíme také být i spravedliví vůči minulosti, vůči našim předkům, kteří jednali podobně jako jednáme dnes my. Ať si každý zpytuje svou situaci, rodinnou situaci v době 1. světové války, První republiky, Protektorátu, a chování s ohnutou páteří a hřbetem i v době komunismu. Také i v současné době, kdy se mnozí bojíme říci to co považujeme nejenom za svůj názor, ale co je skutečností. Zamysleme se také nad tím, jak budoucnost bude hodnotit a kritizovat naše současné politické, kulturní, náboženské, mediální elity i každého z nás.