Jsem fascinován posunem veřejného mínění směrem k radikálním náladám. Jasně chápu, že lidé jsou frustrovaní, mají dojem, že právo v určitých případech není vymahatelné a že problematika vzájemného soužití dospěla do kritického stádia. Jenže nemohu souhlasit s lidmi, kteří se mnou diskutují a snaží se mě přesvědčit, že lynč a pogrom je v jistých případech legitimní reakcí obyvatel. Že pachatele trestných činů/přestupků, které stát nedostatečně trestá by měl potrestat dav rozhořčených občanů a to by mělo, mimo nastolení spravedlnosti, mít také preventivní vliv na zbytek jedinců konkrétní komunity, kteří by chtěli škodit. Lynčování je prý v tomto případě obhajitelné. Je obhajitelné i jako součást pogromu proti celé jedné skupině spoluobčanů, kteří zrovna žijí v lokalitě, kde probíhá toto davové rozsévání spravedlnosti. V takovém případě rozvášněný dav (ve kterém pracuje davová psychóza a který nesvedou už ovlivnit ani organizátoři) těžko bude zkoumat kvalitu charakteru lynčovaného, ale bude to brát z jedné vody na čisto, dle barvy kůže v rámci pozitivního výsledku. I takový scénář je ospravedlnitelný, neboť je důsledkem. Důsledkem, který má příčinu a tím pádem lze obhajovat, protože nebýt příčiny nebyl by důsledek. Takže je to kauzalita. Lynčování, pogrom, genocida, koncentrační tábory, Cyklon B, všechno důsledek, který má svou příčinu a tím pádem je vytvořen prostor pro debatu nad oprávněností. Šílené.